Školství v Bubenči

Až do konce 18. století se velmi pravděpodobně v Bubenči nenacházela žádná budova sloužící k vyučování. Nejednalo se o nic neobvyklého, protože v obci od roku 1421 chyběla fara a školy byly tehdy zřizovány právě při farnostech. Některé místní děti zřejmě navštěvovaly školy pražské nebo farní školu v Bohnicích. V Bubenči soukromě vyučovali učitelé, kteří působili na nových farních školách v okolních obcích. V letech 1772-1774 bydlel v tzv. chalupě u kostela, tehdy nově postavené, Josef Luver ze školy v Šárce a učil v soukromí i některé bubenečské děti, když je rodiče nemohli nebo nechtěli posílat do Bohnic. Stejně tak tu vyučovali Matěj Zvoníček (1778) a Václav Kopřiva (1784), jmenovaný jako bubenečský kantor. Situace se změnila v roce 1787 po obnovení fary, kdy začal farář Jan Koutský usilovat o zřízení bubenečské školy. Jako vhodný prostor bylo vybráno jednopatrové stavení čp. 8 (chalupa u kostela) pocházející z doby po roce 1765. To pak pak zemský výbor 14. července 1796 prostřednictvím rychtáře Jana Helcla zakoupil v dražbě.

V roce 1799 uspěl v konkurzu na obsazení učitelského místa Josef Antonín Freyer, učitel v Košířích. Dalším učitelem byl Václav Sládek (1821-1853), který mimo to ještě krátký čas dvakrát týdně vyučoval tovární mládež v kartounce v Císařském mlýně. Farní škola byla sice stále jednotřídní, ale přesto stavení příliš nevyhovovalo. Proto bylo v roce 1836 rozhodnuto o zbourání domku a stavbě nové školy s jednou třídou pro sto dětí. Stavební práce začaly v červnu 1837 a byly ukončeny v témže roce, takže nová budova byla 17. prosince posvěcena a otevřena. Za učitele Jany Vrby (1853-1860) se škola rozšířila na dvoutřídní. Jeho nástupcem se stal Josef Kytka (1860-1870) a poté Jan Boreš, první řídící učitel. V září 1864 byl zrušen vrchnostenský patronát při škole, v letech 1868-1869 se ujal vrchního vedení škol stát a jejich správa byla předána školním radám složeným ze zástupců vlády, obce, církve a učitelů. V roce 1889 ukončila první bubenečská škola své působení v budově čp. 8 na Kostelním (Krupkově) náměstí a byla přestěhována do nové budovy ve Školské (Wolkerově) ulici. Zde obec v roce 1889 koupila dům čp. 40 a dala na jeho místě vystavět školní budovu pro tři třídy. Její kapacita však brzy přestala stačit nárokům rozrůstající se obce. V roce 1893 totiž vznikla v Bubenči koedukativní pětitřídní obecná škola. Jejím ředitelem byl tehdy Josef Teppe.

Na přelomu století panoval v Bubenči čilý stavební ruch v jeho horní, letenské části, kde vyrostly nové ulice s činžovními domy. Obecní zastupitelstvo v roce 1897 rozhodlo o vyhledání pozemku pro novou školní budovu, jejíž stavba začala v Korunovační ulici 1. října 1898 a celý objekt čp. 164 byl dokončen 29. srpna 1899. Byla zde zřízena samostatná smíšená pětitřídní škola - II. obecná škola v Bubenči na Letné. V letech 1898-1902 vznikla budova Akademie výtvarných umění. V roce 1903 zakoupila obec dům čp. 26 na Kostelním náměstí a nechala zde vybudovat další školu. Ještě několik let poté však v Bubenči chyběl druhý stupeň tehdejšího školství - měšťanská škola. Teprve ve školním roce 1906/1907 byla v budově v Korunovační ulici otevřena první třída měšťanské školy dívčí, kterou spravovala II. obecná škola. Měšťanská škola chlapecká byla úředně povolena 14. září 1907. Budova v Korunovační ulici však potřebám tří škol nestačila. V roce 1909 byla postavena na Kostelním náměstí nová budova čp. 26, ve které našly stálé útočiště I. obecná škola v Bubenči a měšťanská škola chlapecká, která byla úředně povolena 14. září 1907 a do roku 1909 sídlila v budově školy v Korunovační ulici.

Své školy zakládaly i církevní instituce a řády. Ty byly však přístupné jen chlapcům, a navíc se zaměřily předně na ty, kteří se později rozhodli pro kněžství. První z nich byl Svatováclavský pensionát v domě čp. 83 ve Svatojiřské (Pelléově) ulici, kde byla v roce 1898 otevřena pětitřídní obecná škola chlapecká a výchovna. V roce 1909 byl v ulici Zikmunda Wintra (Ronalda Reagana) postaven objekt Katolického pedagogia čp. 299. Ve stejné budově pak od roku 1915 sídlilo Arcibiskupské gymnasium, prestižní katolická střední škola vedená bratry jezuity. V letech 1919-1938 na několika místech v Bubenči působilo České státní reformní reálné gymnasium. Využívalo školní budovu čp. 40 ve Školské ulici, školu v Korunovační ulici a také bubenečskou sokolovnu.

V letech 1928-1931 byl na náměstí Národní obrany (náměstí Svobody) postaven komplex dvou škol čp. 930, o jejichž realizaci usilovala školní rada již od roku 1924. Do nových budov se nastěhovaly třídy ze staré školy u Brusky a ze školní budovy "Na Růžku". Bubenečské školy obsadila 15. března 1939 německá vojska a zůstala tam do konce dubna. Od listopadu 1939 muselo být zavedeno střídavé vyučování škol na Kostelním náměstí s měšťanskou školou chlapeckou z Dürichova náměstí (náměstí Svobody). Ve školním roce 1940/1941 byly ze školy na Scharnhorstově náměstí (náměstí Svobody) odvezeny knihy, nábytek a mosazné předměty a nastálo ji obsadilo německé vojsko.

Po únoru 1948 nastala doba zásadní přestavby školského systému. Činnost místní školní rady byla zastavena. V dubnu 1948 byl uzákoněn a 1. září vstoupil v platnost školský zákon o jednotné škole zavádějící společnou výuku chlapců a dívek. Tímto zákonem se také přeměnila měšťanka v jednotnou školu 2. stupně s názvem střední škola a obecné školy byly přejmenovány na školy národní. Byla uzákoněna osmiletá povinná školní docházka a tzv. osmiletá střední škola pro mládež od 6 do 14 let. Její 1.-5. ročník byl nazýván národní školou a mnohdy existoval zcela samostatně, protože ne všude se podařilo úplnou osmiletku otevřít. Od září 1953 fungovaly v Bubenči po sloučení národních a středních škol čtyři osmiletky: 24. osmiletá střední škola v Korunovační ulici, 27. osmiletá střední škola na Krupkově náměstí, 28. osmiletá střední škola v západním traktu na náměstí Svobody a 29. osmiletá střední škola v traktu východním. Změny ve školství prováděné na základě školského zákona z prosince 1960 byly dokončeny v letech 1959-1961 přeměnou osmileté střední školy v základní devítiletou školu všeobecně vzdělávací pracovní a polytechnickou pro mládež do 15 let. Od 1. září 1961 tak již všechny bývalé osmiletky v Bubenči nesly označení ZDŠ. Již jako základní devítiletá všeobecně vzdělávací pracovní a polytechnická škola pro mládež do patnácti let byla otevřena v srpnu 1960 nová školní budova čp. 1022 v ulici U hřbitova (Antonína Čermáka, umísťovaná nepřesně na náměstí Interbrigády). V průběhu šedesátých let došlo na všech školách k velkému úbytku žactva. To vedlo v roce 1973 ke zrušení ZDŠ na Krupkově náměstí, kdy sem byla přestěhována z Kafkovy ulice obchodní akademie.



Zdroj:

  • Kniha o Bubenči; kolektiv autorů; Městská část Praha 6; 2004