Označování ulic

V Praze se začaly názvy ulic na nárožích objevovat na pokyn pražského místodržitelství v roce 1787. Na omítku bylo naneseno vápenné mléko a po zaschnutí byl vymalován černým písmem příslušný nápis. První bylo uvedeno německé jméno, pod ním potom české. V roce 1868 Sbor obecních starších přikázal označovat ulice názvem uvedeným na plechových tabulkách. Ty měly v každé pražské čtvrti jinou barvu (například černo-žluté) a stále byly německo-české. Vyhláška z 20. dubna 1894 pak stanovila nahrazení dvojjazyčných tabulí českými s bílým nápisem na červeném pozadí a s bílým nebo modrým ozdobným orámováním. Stejné smaltované cedule jsou v Praze dodnes a přes drobné změny si zachovaly svůj historický vzhled. Jednotlivá písmena byla nejdříve tvořena z ručně kreslených šablon. Kolem roku 2000 začaly být nápisy prováděny různými typy počítačového písma a byly na tabulích často nevhodně umístěny nebo deformovány. Pod názvem ulice je vždy uvedeno jméno katastrálního území a městské části. 

Ulice Československé armády je jedna z dlouhých bubenečských komunikací. Do roku 1947 byly na jejím místě dvě samostatné ulice, které oddělovalo náměstí Svobody, kterým dnes tato městská třída bez přerušení prochází. V současnosti tu můžeme najít celkem šest různých typů uličních cedulí. A to jak tu nejstarší z roku 1950, bez označení městského obvodu, tak tu nejnovější, vytvořenou oficiálním pražským fontem SMALT. 

Zástupci dalších typů pražských uličních cedulí jsou k vidění jinde v Bubenči (samozřejmě kromě uliční cedule z doby protektorátu). Některé se od sebe liší pouze nepatrně, a to typem použitého písma. Letopočty uvedené u fotografií jsou pouze orientační.