Označování budov

Pražské domy lidé dlouho rozlišovali jen podle jména majitele nebo nápadné polohy. Ve 14. století se začala objevovat domovní znamení. Dvorním dekretem Marie Terezie z 1. října 1770 byly budovy očíslovány a obdržely podle někdejších historických měst popisná čísla. Toto číslování bylo v roce 1805 zrevidováno a domy dostaly nová čísla, ve většině případů platná dodnes. Popisná čísla splnila evidenční účel, ale orientaci neusnadnila. Proto bylo v roce 1868 rozhodnuto o vytvoření tzv. orientačních čísel pro každou ulici zvlášť.

Každý pražský dům má jedno číslo domovní (popisné nebo evidenční) a jedno nebo více čísel orientačních, a to do každé ulice nebo náměstí, do které je orientována vnější zeď domu. Budovy mají tedy přidělené orientační číslo i do ulice, ze které neexistuje do domu žádný vchod. Výjimkou mohou být stavby v malých okrajových částech Prahy, kde systém orientačních čísel není zaveden. Čísla společně s příslušným názvem ulice nebo náměstí tvoří adresu.

Popisná čísla se přidělují podle toho jak stavby vznikají a v každém katastrálním území tvoří jednu číselnou řadu. Na domech jsou většinou uvedena bílými číslicemi na červených smaltovaných tabulkách o rozměrech 32 x 25 cm s bílou obrubou. Pod číslem je název katastrálního území a městský obvod (například Bubeneč - Praha 6). Samostatnými popisnými čísly se neoznačují příslušenství budovy, která jsou součástí jednoho celku, například výrobní haly či garáže u domů.

Čísla evidenční, někdy také nazývaná jako nouzová, rovněž tvoří v rámci katastrálního území jednu číselnou řadu. Slouží pro označení dočasných staveb nebo budov určených k rekreaci a jsou uváděna bílými číslicemi na zelených tabulkách.

Orientační čísla se přidělují stavbám v každé ulici zvlášť bez ohledu na katastrální území. Nedostávají je nouzová obydlí, domky v zahrádkářských koloniích a podobné stavby. Orientační čísla jsou uvedena bílými číslicemi na modrých smaltovaných tabulkách o rozměrech 25 x 20 cm s bílou obrubou. Někdy může být pod číslem doplněný název ulice. Číslování orientačními čísly se řídí tokem Vltavy, která teče od jihu k severu. V ulicích rovnoběžných s Vltavou začíná číslování na jihu, v příčných začíná od konce bližšího k Vltavě. Číslice orientačního čísla může být doplněna malým písmenem, například Antonína Čermáka 2a. V tomto případě se jedná o budovu, která byla postavena na začátku ulice později než budova označená číslem 2 a nebylo provedeno přečíslování. Další možností je, že se jedná o rozlehlou budovu, do které lze vstoupit několika samostatnými vchody či o budovy postavené v prolukách, ve dvorech nebo uvnitř bloků budov. Všechny budovy na levé straně mají lichá čísla počínaje číslem 1 a na pravé sudá počínaje číslem 2. Domy na klasických náměstích se číslují postupně tak, jak čísla následují za sebou. Na nábřežích jsou domy pouze na jedné straně, a proto jsou zde pouze čísla lichá nebo sudá.