Připojení k Praze

O připojení Bubenče k Praze se vzhledem k jeho poloze v bezprostřední blízkosti hlavního města začalo uvažovat už na začátku osmdesátých let 19. století. Pražská městská rada zaslala v srpnu 1882 a znovu v červnu 1883 bubenečským představitelům dotaz, zda se jejich obec nechce k Praze připojit. Nedorazila ovšem žádná odpověď, a tak Pražané svoji otázku znovu zopakovali v roce 1884. Bubenečské zastupitelstvo sloučení přípisem z 19. ledna 1885 odmítlo. Stejná reakce pak přišla i od nově zvolených zástupců obce 1. října 1886. Důvodem zamítavého stanoviska tehdy měly být "zvláštní poměry místní" a "vzdálenost od Prahy", a to přesto že Bubeneč měl již tehdy s Prahou dlouhou společnou hranici.

Praha se mnoho let snažila přesvědčit okolní obce a města, aby se s ní spojily. Velkou překážkou však byla obava jednotlivých samospráv před nárůstem finančních břemen, hlavně činžovní daně. Zisk z jejího navýšení by celý připadl státu, a tak Praha spolu s dalšími obcemi několikrát oslovila vládu s peticí, která požadovala třicetiletou přechodnou dobu před zavedením vyšší míry činžovní daně na připojovaných územích. Ministerstvo financí souhlasilo pouze s přechodným obdobím 10 let, což obcím ale nestačilo. Připojení bylo podmiňováno i mnoha dalšími požadavky.

Při jednání konaném 23. září 1896 vyslovilo zastupitelstvo obce Bubeneč tyto podmínky sloučení s Prahou:
Aby pro vyměřování daně činžovní v Bubenči cestou zákona vymožena byla přechodní doba dvacetiletá; aby v Bubenči zřízena byla magistrátní expositura a zejména aby při exposituře té zřízen byl též podací protokol; aby pro hořejší část Bubenče vystavěna byla nová škola; aby postaráno bylo o dodávání vody říční a pitné, o kanalisaci a osvětlení; aby při postupném zřizování elektrických drah zřízena byla elektrická dráha od mostu císaře Františka Josefa přes Letnou k Písecké bráně, pak ze středu Bubenče k téže bráně; aby postaráno bylo o výhodnější a kratší spojení s Prahou proražením hradeb Mariánských při kavárně "Panorama" řečené; aby část Bubenče přiléhající k Letné vyhražena byla v polohopisném plánu k zastavění jako část vilová a konečně, aby v brzku provedena byla úprava ulic.

V souladu s usnesením pražského sboru obecních starších, které bylo schváleno 6. září 1897, pokračovala v tomto roce jednání o připojení s Bubenčem a Libní. Zatímco Libeň byla již 12. září 1901 na základě zemského zákona připojena k Praze jako její osmá čtvrť, s Bubenčem k dohodě kvůli přechodné době pro činžovní daň nedošlo. Výjimka pro výměru činžovní daně s přechodnou dobou v trvání 22 let byla schválena až zákonem z 2. července 1902, který počítal s tím, že k připojení dojde do 5 let. V roce 1903 bylo uloženo pražské městské účtárně, aby pořídila výpočty o finančních dopadech na Prahu po připojení jednotlivých předměstí. V průběhu roku 1904 byly kalkulace pořizovány a pečlivě ověřovány, aby byly spolehlivým podkladem pro další jednání s obcemi, která byla v té době pozastavena.

Další jednání proběhlo 30. března 1905, kdy si bubenečští, už jako zástupci města, stanovili následující požadavky:
Zřízení magistrátní expositury v nové radnici v Bubenči, silnice podél plavebního kanálu, silnice v prodloužení ulice Pražské na Chotkovu silnici vedoucí, zřízení komunikace přímé do Starého Města přes nový most Čechův, zřízení elektrické dráhy v Belcrediho třídě s podmínkou, že před splněním těchto požadavků nestane se připojení skutkem. Mimo to z projektované půjčky 1.050.000 K obec Pražská zřídí resp. dokončí provedení kanalisace, lázně, přístavbu školy, dlažbu ulic, obecní dvůr v usedlosti čp. 26, rozšíří hřbitov, opatří užitkovou vodu (vodárnu) a převezme erární silnice v dolní části obce. Plyn a voda budou dodávány i v Bubenči za ceny v Praze platné a nebude zaváděn pivní krejcar.

Veškeré podmínky připojení byly nakonec schváleny zastupitelstvem města Bubeneč 27. dubna 1907, následně 21. května také sborem obecních starších královského hlavního města Prahy a smlouva byla podepsána 7. září. Následující rok, 4. května, sbor obecních starších ještě schválil podmínky okresního výboru na Smíchově, do jehož územního obvodu Bubeneč tehdy spadal.

Bubeneč měl po sloučení s Prahou tvořit jako jediná městská čtvrť devátý pražský obvod (tehdy označovaný římskými číslicemi). Na mapách vydaných v té době se označení "Bubeneč - Praha IX" již běžně uvádělo. Měl rovněž tvořit samostatný volební okres do sboru starších, ve kterém měl mít nejméně tři zástupce. V budoucí městské radě měl pak mít zástupce jednoho.

Na schůzi pražské městské rady dne 9. října 1908 byl přečten obsah místordržitelské noty oznamující souhlas vlády s připojením Bubenče a současně Dejvic, Střešovic, Braníka a Podolí ku Praze, a bylo rozhodnuto požádat zemský výbor, aby záležitost předložil zemskému sněmu za účelem schválení zákona. Zemským sněm však nebyl pro národnostní neshody usnášeníschopný a v roce 1913 byl zcela rozpuštěn. Brzy poté začala válka a k připojení již nedošlo. Bubeneč se nakonec stal součástí Prahy až 1. ledna 1922.



Zdroj:
- Administrační zprávy královského hlavního města Prahy; 1893-1911