Historie Bubenče

První písemná zmínka o Ovenci, současném Bubenči, se objevila v listině vydané knížetem a biskupem Jindřichem Břetislavem v roce 1197. V tomto roce se šlechtic Hroznata, který byl na přelomu 11. a 12. století vlastníkem některých statků v Ovenci, vydal na křížovou výpravu do Svaté země a před cestou sepsal svoji poslední vůli. Protože už neměl přirozeného dědice, odkázal veškerý svůj majetek klášteru v Teplé. Počátkem 14. století už byla někdejší Hroznatova část vesnice v majetku úřadu nejvyššího purkrabství Království českého. Další část Ovence byla v držení kláštera sv. Jiří na Pražském hradě.

Význam obce byl posílen kolem roku 1268, kdy byla Přemyslem Otakarem II. založena Královská obora. Z roku 1313 pocházejí první zmínky o existenci oveneckého kostela, kdy byl zdejším farářem jakýsi kněz Vlk. I když byl kostel jednoznačně farním již počátkem 14. století, historické listiny jej jako farní poprvé zmiňují až roku 1352. Existenci fary pak v roce 1421 na tři a půl století ukončila husitská revoluce. Brzká výstavba kamenného kostela svědčí o tom, že Bubeneč nebyl ve středověku bez významu. Těžil z polohy na přístupu ku Praze, blízkosti brodu přes Vltavu a z dvorských aktivit v Královské oboře, kterým poskytoval hospodářské zázemí. Když hledal Karel IV. místo pro vybudování "Nového Města", původně uvažoval právě o tomto příhodném území, protože by byl Pražský hrad obklopen městem i z druhé strany.

Úplný soupis dvorců a chalup byl poprvé učiněn v roce 1562. V Ovenci tehdy bylo 6 dvorců, 10 chalup, 2 poplužní dvory, kostel a opodál vsi mlýn. Lze předpokládat, že počet hospodářských živností se co do počtu nelišil od století patnáctého. V roce 1771 bylo zřízeno u kostela stálé kaplanství a roku 1786 obnovena fara. V roce 1801 byl postaven na místě původního románského nový kostel sv. Gottharda v klasicistním stylu s kaplí. V okolí kostela byla soustředěna nejstarší zástavba obce.

V rámci správních reforem císaře Josefa II. byl Přední Ovenec v roce 1784 jako osada veská, spolu s Královskou oborou, štěpnicí, bažantnicí a Císařským mlýnem a dále sousední obcí Bubny, začleněn do katastru berní obce Holešovice. Již koncem 18., ale zejména v 19. století, docházelo postupně k podstatnějším změnám původního zemědělského vesnického charakteru Předního Ovence, kdy poblíž řeky vyrostlo několik průmyslových podniků.

V roce 1840 se stal Přední Ovenec samostatnou katastrální obcí a v roce 1849 byla po vyhlášení tzv. provizorního obecního zřízení ustanovena obec politická. Roku 1850 se konaly první obecní volby. Dlouhé roky probíhala jednání o připojení Bubenče k Praze. Vše bylo dohodnuto a připraveno v roce 1907, nicméně kvůli neusnášeníschopnému zemskému sněmu již nebylo připojení před válkou schváleno a realizováno. Došlo k němu až v roce 1922 při vzniku Velké Prahy. Mezitím byla obec Bubeneč v roce 1904 povýšena na město.

V 80. letech 19. století začaly vznikat městské domy v horní části Bubenče - na Letné, na přelomu 19. a 20. století pak rostla vilová zástavba východním směrem od dnešní Pelléovy ulice a u Brusky byly stavěny činžovní domy. V prvních třech desetiletích 20. století pokračoval v Bubenči mohutný rozvoj. Severovýchodním směrem od Vítězného náměstí v té době vznikala moderní obytná čtvrť s řadou staveb veřejného charakteru a činžovními domy. Směrem ke hřbitovu se dále rozrůstala čtvrť vilová. Další vývoj však zastavila okupace. Bubeneč byl postižen velkou koncentrací německých nacistických a vojenských orgánů, které obsadily všechny budovy československé armády a množství vil a bytů po židovských občanech.

Poválečná výstavba se dotkla Bubenče jen málo. Vzniklo několik řad bytových domů v ulicích Ve struhách, Čínská a Albánská a několik větších jednotlivých staveb, jako například základní škola a patentový úřad v ulici Antonína Čermáka či Bubenečská kolej v Terronské ulici. Ve Starém Bubenči byla v 70. letech zlikvidována řada původních starých domů a místo nich byla postavena škola a obytný areál sloužící potřebě Ruské federace. Nenávratně tak bohužel bylo poškozeno původní malebné historické jádro obce.