Bučkovy sady

V roce 1786 zakoupil Josef Ignác Buček z Heraltic dvory čp. 1 a 6 s pozemky, které zabíraly rozlehlé území v západní části Bubenče. Uprostřed této nezastavěné a pouze zemědělsky využívané půdy se nacházela rokle, kterou protékal bezejmenný potok. Svahy rokle a její okolí inspirovaly nového majitele k založení veřejného sadu podle vzoru anglických romantických parků. Při úpravách zde vznikly promenádní aleje a klikaté cesty mezi keři a skupinami stromů. Na vyvýšeném místě v severovýchodní části sadů stála od roku 1793 empírová vila čp. 45 s výrazným sloupovým portikem, která sloužila pro výletníky jako pohostinství. Zahradník v ní prodával občerstvení (smetanu a chléb), vařil kávu z donesených zrnek a čepoval pivo. Sládek v purkrabském pivovaru František Hamous se roku 1793 dožadoval zastavení "šenku piva v Bučkově zahradě" z důvodu konkurence. V roce 1810 koupil Buček hostinec Na seníku, ve kterém se purkrabské pivo čepovalo, a důvody ke stížnostem zanikly. Před vilou byla v místech dnešních tenisových kurtů vyhlídka s květinovými záhony.

Když Buček zemřel, pečovali zpočátku o park jeho dědicové. Nejprve se o sady až do října 1837 staral syn Mořic Buček. Po jeho smrti připadl majetek jeho sestřenici Barboře provdané Schlöchtové a poté je zdědil její syn Jan Schlöcht z Heraltic. Přestože byl dlouhé roky starostou Bubenče, za jeho vlastnictví sady zpustly a zdivočely. Po smrti Schlöchta vznikl v roce 1888 na části území nový bubenečský hřbitov. Od devadesátých let 19. století byly pozemky po částech rozprodávány. Továrník Hoyermann zde zřídil závod na umělá hnojiva čp. 86 u něhož si roku 1890 postavil vilu čp. 95. O rok později vznikla restaurace "U pramene - Zur Quelle". V roce 1894 vybudoval Dr. Leopold Kramer sanatorium pro choroby nervové čp. 144. Pramen na jihozápadním konci rokle, která byla rozsáhlejší než je dnes, byl od roku 1901 zdrojem vody pro první bubenečský vodovod. Na většině plochy sadů byly během první poloviny 20. století postaveny rodinné vily se zahradami. Z cesty Bučkovými pozemky ve směru východ-západ vznikla dnešní Rooseveltova ulice, která v letech 1911-1940 nesla Bučkovo jméno. Empírová vila čp. 45 byla zbořena roku 1934 a nahradila ji rodinný dům Dr. Kramera. Do současnosti se z bývalých sadů dochovala pouze část rokle s potůčkem a dvěma prameny a malá parkově upravená plocha. Ta nese od října 2011 jméno bývalého kancléře Spolkové republiky Německo a nositele Nobelovy ceny míru Willyho Brandta.



Zdroj:

  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Bučkovy_sady
  • Věstník Klubu Za starou Prahu, Je třeba si vzpomenout na zapomenuté Bučkovy sady; Kateřina Bečková; 2-3-/2017