Královská obora

Královská obora, běžně označovaná jako Stromovka, je nejstarší oborou v Praze a největším současným městským parkem s rozlohou 95 hektarů. Její velikost se v průběhu času měnila, přičemž k největším změnám došlo v 19. a 20. století. V roce 1845 oboru rozdělil vyvýšený násep železniční trati Severní státní dráhy z Prahy do Podmokel na větší jižní a menší severní část. O něco později, v roce 1867, do Stromovky tentokrát na jižní straně vstoupila železnice Buštěhradské dráhy vedená z Prahy do Kladna, která jí opouští tunelem u ulice Nad Královskou oborou. Nejvíce se však obora zmenšila v roce 1891, kdy od ní byla odtržena její východní část, kde bylo zřízeno Výstaviště. To bylo na úkor Stromovky trvale rozšířeno znovu ještě po druhé světové válce. V roce 1901, po dokončení regulace Vltavy, k ní byla naopak připojena část Císařského ostrova.

Královská obora byla založena zřejmě v roce 1268 Přemyslem Otakarem II. na území Předního Ovence v místě jilmové doubravy. Tento les patřil klášteru svatojiřských benediktinek. V roce 1320 ji Jan Lucemburský vyjmul z majetku, který postupoval svatovítskému proboštství. Obora sloužila královskému dvoru, který se zde bavil a pořádal v ní honitby. Za husitských válek byla ovšem oborní zeď pobořena a zvěř se rozprchla do okolí. Rozkvět nastal za vlády Vladislava II. Jagellonského, zejména však Ferdinanda I. Habsburského. Obora byla v roce 1536 rozšířena a obehnána zdí, byly obnoveny dřeviny, založeny štěpnice, bažantnice a myslivna. V té době byla také propojena přímou cestou s Hradem. V roce 1547 byl založen dešťovou vodou napájený rybník, který byl Rudolfem II. podstatně rozšířen a v jeho středu vznikl umělý ostrov, dnešní Dubový pahorek. Na něm byl v době barokní postaven osmihranný letohrádek se šindelovou střechou. Velký rybník však potřeboval vydatný vodní zdroj, což bylo vyřešeno vybudováním štoly přivádějící vltavskou vodu. V roce 1559 byla obora rozdělena na dvě části. Východní zahrnovala vlastní oboru, kde se chovala srnčí, jelení a dančí zvěř, zubři i divoká prasata. Císař Rudolf II. sem nechal umístit i asijské ovce a další exotická zvířata včetně třinácti velbloudů, kteří zde ovšem byli krátce. Západní část obory, rozšířená za Rudolfa II. až k Císařskému mlýnu, sloužila jako bažantnice a pro chov tetřevů, později jako štěpnice k pěstování ovocných stromů.

Velké škody v oboře, která skýtala dostatečné množství zásoby dřeva i zvěře, způsobila třicetiletá válka a v 18. století válečné události bojů o dědictví Habsburské. Během 18. století byl vysušen Velký rybník a voda byla odvedena do Vltavy. V roce 1792 byla na dně vypuštěného rybníka uspořádána korunovační slavnost na počest císaře Františka II. a jeho ženy Marie Terezie Sicilské. Panovníci dlouho odmítali oboru zpřístupnit veřejnosti a podle staré tradice vstup umožňovali pouze v úterý po Velikonocích. Teprve roku 1804 byla zásluhou místodržícího hraběte Jana Rudolfa Chotka zpřístupněna a rychle se stala oblíbeným výletním místem. Tehdy se také začal hojně užívat lidový název Stromovka odvozený z německého Baumgarten - Štěpnice, která ale tvořila pouze okrajovou část. V oboře se zakládaly záhony a sázely vzácné stromy, budovaly bazény a vodotrysky a instalovala se sochařská výzdoba, před Šlechtovou restaurací vznikla promenáda. V místech bývalého Velkého rybníka byly založeny rybníky menší. V roce 1845 byla zbořena dělící zeď mezi oborou a bývalou štěpnicí a v roce 1855 zde založil Karel Rozínek růžový sad.

V Královské oboře se nachází několik staveb. Ve směru od východu k západu to jsou: planetárium, objekt bývalé ledárny, restaurace Vozovna, zázemí dětského hřiště Kaštánek, strážní domek, domek vodárny u vstupu do Rudolfovy štoly, Šlechtova restaurace, Místodržitelský letohrádek, bývalé zahradnictví se skleníky, bývalá myslivna, studniční domek studánky Světička a dvě vstupní brány.

Zdroj:
- Slavné stavby Prahy 7; kolektiv autorů, FOIBOS BOOKS; 2011
- Prahou po Vltavě; Vladislav Dudák; Práh; 2011
- Pražské zámky, zámečky a usedlosti; Jaroslava Staňková, Martin Hurin a Jaroslav Staněk; Academia; 2008