Šlechtova restaurace

Královská obora, čp. 20

Raně barokní Královskou dvoranu neboli Dolní letohrádek postavil z podnětu a na náklady prezidenta České komory hraběte Kryštofa Františka Wratislava z Mitrovic v letech 1689-1692 pro rakouského císaře Leopolda I. císařský dvorní zednický mistr Jan Jakub Antonín Canevalle. Nachází se ve Stromovce poblíž rudolfinského rybníka, napájeného prostřednictvím Rudolfovy štoly vodou z Vltavy. Objekt měl nahradit dvě nedaleké budovy: zastaralý a švédskými vojsky roku 1648 vyrabovaný zámeček - dnešní Místodržitelský letohrádek a Císařský mlýn. Malíř Jan Jakub Steinfels vyzdobil hlavní sál, prostupující obě patra stavby, dosud dochovanou nástropní freskou, která znázorňuje Olymp s antickými bohy Apollónem s Venuší a Amorem, Dianou, Merkurem, Jupiterem, Marsem a Saturnem. Ve výklenku proti vchodu byla v umělé krápníkové jeskyni umístěna fontána s bronzovou plastikou Poseidóna.

U příležitosti korunovace císaře Františka I. českým králem se ve Dvoraně konala od 9. do 10. srpna roku 1792 velká lidová slavnost. Roku 1804 dal týž císař na popud nejvyššího purkrabího, hraběte Jana Rudolfa Chotka, Královskou oboru celoročně otevřít pro veřejnost. Latinský pamětní nápis s chronogramem této události je vytesán do kamenné desky nad obloukem severozápadní vstupní brány v Gotthardské ulici. Podle návrhu profesora pražské techniky, architekta Jiřího Fischera, a zahradníka Františka Weppela byla obora postupně upravena na anglický park. Velký rybník byl nahrazen čtyřmi menšími s potoky a asymetrickou výsadbou listnatých stromů.

V 19. století si budovu si pronajal pražský kavárník Václav Steinitz a od dvacátých let zde provozoval restauraci. Roku 1835 ji Karel Vladislav Zap nazval letohradem a popsal zdejší slavnosti s hudbou, konané ve čtvrtek a v sobotu, a slavnou lidovou hostinu, kterou zde 25. května 1848 uspořádal Lev Thun na oslavu svobody a konstituce. V letech 1855-1858 letohrádek přestavěl v novogotickém slohu Bernhard Grueber. V roce 1882 si již přestavěnou budovu pronajal Václav Šlechta. Po něm získala restaurace své dnešní jméno. Po jeho smrti roku 1909 v rodinné tradici pokračoval syn Antonín. Ten zemřel v roce 1950 na infarkt. Stalo se tak po návštěvě znárodňovací komise, jejímž úkolem bylo začlenění restaurace do podniku socialistického veřejného stravování. V té době již podnik fakticky vedl syn Antonína Šlechty - Václav. V šedesátých letech byla restaurace pro havarijní stav zrušena. Od té doby budova jen chátrala a dokonce dvakrát vyhořela (1978 a 1980). Její špatný stav ještě zhoršila povodeň v roce 2002, která Šlechtovu restauraci zatopila do výšky 4 metrů. V letech 2010 a 2011 ohrozily budovu sesuvy půdy. Mezi roky 2017 a 2020 proběhla kompletní rekonstrukce celého objektu.



Zdroj:

  • Praha na prahu moderny; Zdeněk Lukeš, Pavel Hroch; Nakladatelství Paseka; 2017
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Šlechtova_restaurace