Kina na Výstavišti

Od roku 1891 fungovalo na bubenečském Výstavišti, ať už krátkodobě v průběhu výstavy či jiné kulturní akce nebo dlouhodobě, několik divadelních scén a biografů.

Podle návrhu Osvalda Polívky vznikla v roce 1898 pro Výstavu architektury a inženýrství secesní budova Technického divadla Uránie. Sloužila jako víceúčelový sál, promítací, koncertní a přednášková síň a také jako divadlo. Dřevěný pavilon pro 180 diváků, stál poblíž fontány pod hlavní výstavní halou. První filmové představení se zde uskutečnilo 19. června 1898. Uspořádal ho architekt Jan Kříženecký se svým společníkem Josefem Pokorným. Jejich Český kinematograf promítal několikrát denně. Diváci mohli až do 15. října zhlédnout několik francouzských snímků, ale také první české filmy, které Kříženecký natočil Lumièrovou kamerou (Svatojánská pouť v československé vesnici, Poslední výstřel, Purkyňovo náměstí na Královských Vinohradech).

V roce 1904 se promítalo při Odborné výstavě truhlářské. Na Jubilejní výstavě roku 1908 se sešly dokonce tři kinematografické podniky: Kinematografické divadlo, Reklamograf pánů Kříženeckého a Maxe Kocka a The Royal Bio Louise Praisse ze Ženevy. V létě roku 1912 zde působil krátkou dobu Boučkův biograf. O rok později se tu v rámci Ovocnicko-zahradnické výstavy konala další filmová představení.

Od května 1920 fungoval pod fontánou letní biograf Příroda, ve kterém dvě hodiny před představením koncertovala vojenská posádková kapela. Téhož roku promítalo ve střední dvoraně Průmyslového paláce Varieté bio a roku 1921 Bio družiny československých legionářů.

V květnu 1946 zahájilo provoz Přírodní kino ve Stromovce s dřevěnou promítárnou. Za plátnem o rozměrech 8x10 metrů bylo umístěno 8 reproduktorů, okolo prostranství byly postaveny stožáry pro osvětlení a pódia pro hosty a účinkující. Kino se nacházelo v dolní části areálu napravo od dnešní Bruselské cesty. Toto území se ovšem stalo součástí Výstaviště až při vzniku Parku kultury a oddechu po roce 1952, kdy bylo u příležitosti Filmového festivalu pracujících vybudováno nové Letní kino, a to jako víceúčelové zařízení s uzavíratelnou střechou.

Dne 1. května 1960 začalo promítat Kruhové panoramatické kino Moskva (současné divadlo Spirála). Technologií se jednalo po Moskvě a New Yorku o třetí takové kino na světě. Na nekonečnou plochu 300 m² kruhového hlediště o průměru 20 metrů současně promítalo původně 22, později při změně promítací plochy a za použití vertikálních anamorfotů 11 přesně obrazově i zvukově synchronizovaných strojů. Tak byl vytvářen nepřetržitý a souvislý obraz oklopující diváky stojící uprostřed kruhu.

Za éry Parku kultury a oddechu vzniklo v dolní části areálu několik staveb, které doplňovaly kulturní a společenský charakter tehdejšího Výstaviště. Jednou z nich byla například i o tzv. Malá scéna, která mohla také sloužit pro filmová představení. Pro úplnost dodejme, že při stavbě Sportovní haly bylo plánováno kino s kapacitou 5000 diváků. Tento záměr však nebyl realizován.

Zdroj:
- Zaniklý svět stříbrných pláten, po stopách pražských biografů; Miroslav Čvančara, Jaroslav Čvančara; Academia; 2011
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Film