Hřbitov Na skalce

O zřízení druhého bubenečského hřbitova Na skalce se uvažovalo už v roce 1784. Založen byl nakonec až v roce 1801 a fungovat začal v roce následujícím, kdy byl pozemek ohrazen zdí a byla zde postavena márnice. Přístup ke hřbitovu byl velmi obtížný a pohřební průvody musely být vedeny až k bráně do Královské obory odkud se vracely po hřebeni svahu. Farář P. František Koutský, který zde působil v letech 1808-1823, se postaral o zřízení nového vchodu podél zahrady domu čp. 42 (ten je již zbořen) a spolu s tehdejším stavovským zahradníkem Josefem Fuchsem vysadili po stranách této nové cesty řady stromů.

Hřbitov ze tří stran uzavírá zeď. Severní je ohradní zdí Královské obory a nachází se v ní dvojice náhrobních desek z poloviny 19. století zasazená do rámce s jemně provedeným diamantováním. Zde je též umístěna plastika Ferdinanda Pischelta. Monumentální kříž dekorativně ovíjí splývavá draperie s bordurou posetou hvězdami. Druhý Pischeltův náhrobek téhož typu byl povalen. Podobný osud stihl i řadu dalších náhrobků, které jsou tak velmi špatně identifikovatelné. Na jižní straně jsou shromážděny zlomky poničených náhrobků, mezi nimiž je též dílo z dílny Platzerů. Na hřbitově byl umístěn náhrobek rodiny Hetznerovy od Josefa Maxe z padesátých let 19. století. Dílo představovalo pannu Marii žehnající zemřelým. V Lapidáriu Národního muzea je dochována pískovcová obdélná deska z hrobu Karolíny Turinské z roku 1841, která je zdobena stylizovaným planoucím srdcem a pásem růží, a pravděpodobně pochází buď z tohoto hřbitova nebo ze hřbitova v Poděbradech. Jižní zeď odděluje prostor od zahrad sousedních domů čo. 13 a 15 ve Wolkerově ulici. Východní zeď je probourána do areálu bývalé zásobní zahrady u Místodržitelského letohrádku, na západní straně je hřbitov oddělen drátěným plotem od sousední zahrady. Dochovalo se zde několik zarostlých náhrobků a pomníků. Pochován zde byl mimo jiné první bubenečský starosta Jan Schlöcht, který zemřel v roce 1887.

Na hřbitově se pohřbívalo do roku 1888 (některé prameny uvádějí až rok 1892). Část náhrobků měla být odsud přemístěna na nový hřbitov. Ten starý byl definitivně zrušen byl v roce 1937 a za druhé světové války byl značně zdevastován. Od té doby je opuštěn a chátrá. V roce 2022 jej získaly do správy Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy a vznikl projekt na přeměnu zapadlého nevyužívaného místa na prostor pro pietní obřady. Vyloučen není ani vznik malé louky vzpomínek či kolumbární stěny, uvažuje se i o prostoru pro edukaci, přednášky či komorní kulturní akce. Revitalizace bývalého hřbitova by měla být dokončena do roku 2030.

Zdroj:
- Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy; PhDr. Václav Vojtíšek; Hlavní město Praha; 1923
- Kniha o Bubenči; kolektiv autorů; Městská část Praha 6; 2004
- Umělecké památky Prahy: Velká Praha (A-L); Pavel Vlček a kolektiv; Academia 2012
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Bubenečský_hřbitov_(Na_Skalce)