Zátorka

Bubeneč čp. 43, Na Zátorce 9
U Vorlíků bez čo., Romaina Rollanda 2

Zátory či zátvory označují bariéru přirozeného proudu řeky. Říkalo se tak místům u břehů toků, kde při jarním tání docházelo k hromadění ledových ker a vytváření přírodních překážek. Jako zátorky, tedy malé zátory, byla nazývána svažitá oblast na břehu Bubenečského potoka sahající od Letenské pláně až k bývalému náměstí Pod kaštany. Zátorky zde mohly vznikat zvláště proto, že bylo údolí obráceno k severu.

Dům čp. 43 vznikl na pozemcích bývalého dvorce čp. 4, jehož pozemky byly rozprodávány po kusech po smrti majitele Františka Adama hraběte ze Šternberka. V roce 1796 dostal od Šternberkových dědiců pole u Zátor o velikosti 33 jiter do desetiletého nájmu Jan Karel Kühlwein a vzápětí byl tomuto nájemci prodán sousední pozemek v míře 4 jitra pro výstavbu domu. Ten byl hotov do roku 1803. O tři roky později získal oba pozemky do vlastnictví Josef Rottenberger, univerzitní profesor a pražský lékař. Rottenberger přišel hned na počátku 19. století o část pozemku zřízením nové silnice od Strahovské brány do Buben. Dostal se také do vleklého sporu o cestu a užívání přilehlé pastviny se sousedem Josefem Ignácem Bučkem. Když byli na místo vyslání dva geometři, aby zjistili pravý stav věci, Rottenberger je zahnal, takže podruhé jim musela být poskytnuta ochrana, aby mohli splnit svůj úkol. Záležitost byla přidělena pražskému magistrátu a soudně řešena. V roce 1810 Rottengerg při prodeji dvorce s poli Josefu Srbovi do trhové smlouvy zahrnul ustanovení, že má kupec i nadále vést soudní při s Bučkem. V roce 1812 koupil Zátorku Vilém I., hessenský kurfiřt, který musel odejít ze své země a zůstával v Čechách. Ovšem po roce bylo Vilémovi dovoleno vrátit se, a tak byla Zátorka opět na prodej. Zakoupil ji Ferdinand Polavský, ale již roku 1821 je zde zmiňován nový majitel, pražský advokát Josef Zahořanský z Vorlíka, podle jehož šlechtického přídomku se Zátorce dostalo dalšího názvu - U Vorlíků. Obě jmén byla přenesena i na přilehlé komunikace. Mezitím pokračoval soudní spor o užívání pastviny, který skončil teprve v roce 1857, kdy byl zmíněný pozemek přepsán jako majetek budovy čp. 43. V roce 1840 patřily k Zátorce pozemky o velikosti 32 jiter (13 polí v míře 29 jiter, 5 pastvin, 5 zahrad, 5 stromořadí, 2 cesty a 3 lada). Do roku 1844 byl dům v majetku rodiny Zahořanských, dále se majitelé střídali. Od roku 1909 přešel prodejem na pražskou obec. Pozemky se začaly parcelovat, rozprodávat a zastavovat a samotný dům, který byl později ještě upravován, koupil Ota Bondy.



Zdroj:

  • Barbora Lašťovková, Jiří Koťátko; Pražské usedlosti; Libri; 2001