Mauthnerova textilní továrna

Papírenská 1, 3, 5, 7 a 7a, čp. 180, 113, 114, 115 a 116

V roce 1851 koupil Israel Jáchym Wien od Jana Schlöchta pozemek, na kterém vystavěl velkou dílnu na potiskování kartounů. V roce 1872 pak továrnu, která dostala čp. 60, prodal firmě Mauthner a Hellmann, jež závod proměnila v tkalcovnu bavlny. Od roku 1878 byl jediným jejím majitelem Ernst (uváděn také jako Arnošt) Mauthner. Ten v roce 1889 založil v Piettově (Papírenské) ulici přádelnu bavlny. Dne 4. dubna 1892 byla povolena stavba budovy čp. 114, 13. srpna pak následovalo povolení ke stavbě vily pro ředitele továrny (čp. 115) a skladiště bavlny (čp. 116) za ní, včetně vzdálenějších domů pro dělníky (čp. 117-118). Dne 27. října 1893 byla povolena stavba přízemního objektu čp. 113, který byl v roce 1900 zvýšen o jedno poschodí. V domku byla kromě bytu vrátného také účtárna a jídelna. Všechny plány jsou podepsány stavitelem Johanem (uváděn také jako Jan) Kindlem. Ten spolupracoval se švýcarským projektantem Carlem Arnoldem Séquin-Bronnerem, který měl (spolu s H. Knobelem) zavedenou praxi v navrhování středoevropských textilek a lze jej dávat do souvislosti s provozně technickou stránkou projektu. V roce 1900 byla podle Kindlova projektu postavena tkalcovna čp. 180. Její polohopisný plán vyhotovila technická kancelář Reiter a Štěpán. K budově přádelny přistavěl roku 1905 Alois Potůček nástavbu vodojemu, patro a železnou konstrukci prosklené střechy. Ve dvacátých letech firma Pittel a Brausewetter vybudovala betonovou nádrž na uhlí u kotelny a zesílila železobetonové stropy v hale pro selfaktory.

Areál přádelny a tkalcovny zahrnuje provozní budovu a výrobní haly. Fasáda výrobních hal je rytmicky členěna vysokými okny zajišťujícími přísun světla, k tomu přispívají také segmentovité střešní světlíky. Fasáda budov je kryta omítkou, jen okenní otvory zdobí šambrány z režného zdiva. S areálem je úzce spjat soubor dělnických činžovních domů (čp. 117, 118, 186, 187, 223, 226, 237 a 482), které nechal Mauthner vybudovat na severním konci Piettovy (Papírenské) ulice. Jeden z domů (čp. 237) sloužil jako opatrovna dětí dělníků.

V roce 1914 bylo v továrním komplexu, jehož oficiální název zněl "Baumwollspinnerei und Weberei Ernst Mauthner" (přádelna a tkalcovna bavlny), zaměstnáno 15 úředníků a 540 dělníků. Po první světové válce převzal podnik Ernstův syn Georg, po jehož smrti v roce 1931 zde byla zavedena nucená správa. Následně byla kvůli hospodářské krizi omezována výroba. V části továrny působila společnost Fysma, výroba vědeckých a učebních pomůcek, a firma Vajrauch a Jelínek, továrna na korkové zátky a hliníkové uzávěry. Budovy čp. 115 a 116 byly 21. prosince 1938 prodány v dražbě Karlu Holanovi. Ten zde společně s Bohumilem a Annou Holanovými zřídil skladiště svého zasílatelského podniku. Podle projektu Jiřího Čermáka z listopadu 1939 bylo v roce 1942 byl rozšířen objekt čp. 116. Ostatní budovy byly v roce 1941 zabrány pro sklady německého letiště ve Kbelích. Ke skladištním účelům byly tovární objekty využívány ještě několik let po osvobození. V roce 1957 se areál stal sídlem společnosti Ergon, která sem přestěhovala část své výroby z dosavadních provozoven. Působí zde do současnosti, částečně prostory pronajímá dalším firmám.


Zdroj:

  • Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy: Díl 4.; Václav Vojtíšek; Obec pražská; 1923
  • Umělecké památky Prahy: Velká Praha (A-L); Pavel Vlček a kolektiv; Academia; 2012