Továrna na potiskování kartounů

Bubeneč čp. 60, Mlýnská 2

Karel August Milde a Gabriela Šalovcová prodali v roce 1845 Karlu Bellmannovi Císařský mlýn s veškerým příslušenstvím. Kromě strojní papírny, kterou se rozhodl Bellmann vést svým nákladem, byly ostatní živnosti v Císařském mlýně ponechány dosavadním nájemcům anebo znovu pronajaty. V květnu 1846 se dohodl Bellmann s pražským továrníkem Israelem Jáchymem Wienem, že od něho převezme na šest let velkou dílnu na potiskování kartounů, s barvírnou a bělidlem, za roční plat 2000 zlatých konvenční měny. Přitom bylo ujednáno, že Wien smí užívat vodní síly stejným způsobem jako předešlí nájemci a že bude platit za použití mlýnského kola k pohonu strojů 600 zlatých. Wien si před koncem nájemní smlouvy v roce 1851 postavil nedaleko mlýna, přímo u trati státní dráhy, která zde byla v letech 1846-1850 vybudována, svou vlastní továrnu čp. 60. Pozemek na stavbu koupil od Jana Schlöchta, vlastníka deskového statku čp. 6, který jej prodal patrně proto, že byl od jeho ostatních pozemků oddělen železniční tratí z Prahy do Podmokel. Wien zřídil v nově postavené tovární budově velkou dílnu na potiskování kartounů. V roce 1872 ji prodal firmě Mauthner a Hellman, která zde zprovoznila tkalcovnu bavlny. Od roku 1878 byl jediným jejím majitelem Ernst (uváděn také jako Arnošt) Mauthner. Ten v roce 1889 založil v Piettově (Papírenské) ulici přádelnu a později tkalcovnu bavlny.

Současná budova čp. 60, která se nachází na úpatí pahorku Pecka, byla postavena v roce 1903 za ne zcela obvyklých technických podmínek. Pozemkem totiž byl bezprostředně předtím veden hlavní kanalizační sběrač k blízké čistírně odpadních vod a Mauthner proto musel získat zvláštní stavební povolení. K ochraně musel být sběrač překryt metr tlustou betonovou deskou. Po druhé světové válce byla budova znárodněna a vzniklo zde učňovské středisko národního podniku Aritma, provozovna Bubeneč. Objekt, který působí z ulice velmi stroze, ale ve vnitřním dvoře nese zdobnou novogotickou úpravu, dokonce s romantickou "hradní" věží, postupně chátral a kvůli trase části městského silničního okruhu se v osmdesátých letech dokonce počítalo s demolicí areálu. V současnosti areál využívají různé firmy.

Zdroj:
- Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy: Díl 4.; Václav Vojtíšek; Obec pražská; 1923