Dávná pohřebiště

Území Bubenče bylo osídleno již v pravěku. Téměř všechny významné kultury počínaje mladší dobou kamennou (neolitem) zde zanechaly své stopy. Četné archeologické nálezy odkryly velké množství pohřebišť, hrobů a kosterních pozůstatků z období pravěku, starověku a raného středověku.

V okolí dnešní Rooseveltovy ulice byly nalezeny pozůstatky sídlišť, žárových pohřebišť, kostrových hrobů a nejstarší nálezy lineární keramiky pocházející z období neolitu. V osmdesátých letech 19. století byly při stavbě koňky v Královské oboře objeveny zbytky výrobků vypíchané keramiky. V roce 1936 byl tamtéž nalezen kostrový hrob pocházející ze závěru neolitu. Byla v něm pohřbena patrně starší žena ve skrčené poloze na pravém boku. V roce 1931 bylo v Terronské ulici odkryto největší pohřebiště s vypíchanou keramikou. V mělkých jamkách zde byly pohřbeny spálené pozůstatky mrtvých, ke kterým byly přidány keramické nádoby a předměty spálené spolu s mrtvým na pohřební hranici.

Pozdní dobu kamennou (eneolit) reprezentují zbytky osad. Eneolitičtí lidé žili v chatách menších rozměrů, které obývala vždy jedna rodina současného typu, v opevněných rovinných osadách nebo na výšinných sídlištích. Půdorysy takových chat z mladšího eneolitu patřící kultuře řivnáčské, byly nalezeny ve třicátých a šedesátých letech 20. století v prostoru křižovatky ulic Ve struhách a Antonína Čermáka. Eneolitické hrobové nálezy pocházejí z oblasti Mlýnské ulice. Archeolog a sběratel Josef Antonín Jíra objevil při stavbě nové Mauthnerovy přádelny 18 hrobů se skrčenými kostrami, patřících kultuře nálevkovitých pohárů. Další pohřebiště, tentokrát z období mladoeneolitické kultury zvoncovitých pohárů, bylo již od roku 1890 postupně odkrýváno u bývalé Hoyermannovy továrny v dnešní ulici Ve struhách.

Dobu bronzovou připomínají kostrová pohřebiště a poklad obsahující náramky. Čechy byly v době zhruba od 17. století př. n. l. ústřední oblastí významné starobronzové kultury únětické. Jejími nejčastějšími pozůstatky jsou kostrové hroby. V roce 1920 objevil Jíra při stavbě dvou domků v dnešní Jednořadé ulici část pohřebiště (14 hrobů) kultury protoúnětické a v sousedství bubenečského hřbitova pozůstatky osady patřící téže kultuře. Z prostoru Hoyermannovy továrny pochází hromadný nález bronzových kruhů a náramků a také 3 kostrové hroby a sídlištní jámy únětické kultury, z pozemku Mauthnerovy přádelny pak další tři sídlištní objekty. Reprezentantem mladší a pozdní doby bronzové je lid kultury knovízské. V Královské oboře v prostoru dnešního Výstaviště bylo při zemních pracích spojených s přípravou Zemské jubilejní výstavy bylo roku 1890 objeveno knovízské pohřebiště a sídliště zahrnující na 190 sídlištních jam.

Starší doba železná je označována jako doba haštalská. Ve středních Čechách je toto období reprezentováno kulturou bylanskou. Jeden z nejbohatších hrobů této kultury byl nalezen na pohřebišti, které se rozkládalo po obou stranách Terronské ulice. Kromě žárového pohřbu tu bylo uloženo i kování čtyřkolového vozu, velké množství bronzových slitků a tři hliněné nádoby.

Nálezy pozůstatků Keltů byly učiněny v letech 1901-1903 objevem hrobů s nataženými kostrami v Královské oboře při přístavbě elektrické dráhy. Na počátku 20. století byl zjištěn také keltský hrob při opravě cesty u někdejší Hoyermannovy továrny, v roce 1931 pak čtyři hroby v ulici Ve struhách patřící patrně k témuž pohřebišti.

Z doby římské a stěhování národů pochází pohřebiště s cenným inventářem. V pásu podél Vltavy od Císařského mlýna do Podbaby se tehdy nacházelo velké centrum železářské výroby. Další objevené pozůstatky pohřebišť a hrobů jsou datovány do 5.-7. století. Osada z doby římské, která existovala až do doby stěhování národů, byla zjištěna na téměř celém pozemku Mauthnerovy přádelny a zasahovala až k Císařskému mlýnu. Již koncem 19. století odtud získal první vykopávky J. A. Jíra. Dalším významným nálezem je bohatý hrob velmože ze starší doby římské, který byl objeven roku 1948 při stavbě domu č.p. 717 mezi Albánskou a Čínskou ulicí. Kromě řady dalších bronzových předmětů byly v hrobě nalezeny mísy a konvice tepané z bronzového plechu.

Na území Bubenče je doložena existence dvou raně středověkých pohřebišť. První z nich se nacházelo mezi někdejším Schlöchtovým dvorem čp. 6 a Císařským mlýnem po obou stranách zdi Královské obory. V letech 1847-1847 zde byly při stavbě železniční tratě z hrobů vyzdviženy keramické nádoby, bronzové záušnice a železný nůž. Většinu předmětů zde zachránili inženýr státní dráhy Josef Schnirch a kněz a archeolog Václav Krolmus.

Druhé pohřebiště bylo objeveno v roce 1928 v prostoru dnešní ulice Jugoslávských partyzánů a na ni navazující Podbabské. V zemi zde byly nalezeny předměty svědčící o existenci kosterního pohřebiště pocházejícího ze střední doby hradištní, tedy z rozmezí let 800 až 950. Jednalo se o 3 keramické nádoby (hrnce a láhev), železné nůžky a gombík z pozlaceného měděného plechu s tepaným geometrickým ornamentem. Od roku 1957 jsou tyto předměty uloženy ve sbírkách Národního muzea.

Zdroj:
- Kniha o Bubenči; kolektiv autorů; Městská část Praha 6; 2004
- Umělecké památky Prahy: Velká Praha (A-L); Pavel Vlček a kolektiv; Academia 2012
- Pražské hřbitovy, pohřebiště a sepulkrální památky; Jana Tischerová; Jalna; 2023