Těžba nerostných surovin

V různých obdobích, která většinou nejsou přesně časově určena, probíhala na území Bubenče také těžba nerostných surovin.

Na několika místech, například ve Stromovce u bývalé vozovny, na vrcholu Pecky, v písečníku na Zátorách či v okolí Papírenské ulice, se dobývaly písky a štěrky vltavských teras. Východně od Podbabské ulice, v prostoru sevřeném mezi ní a železniční tratí až k ulici Šestidomí se nacházela Reiserova pískovna. V prostoru křižovatky ulic Maďarské a Chittussiho (až po dům čp. 45) pravděpodobně fungovala pískovna v literatuře označovaná jako pískovna za blázincem, tj. sanatoriem pro nervosní čp. 144.

Severně od Wolkerovy ulice se nacházel rozsáhlý a dnes zcela zavezený lom na ordovické křemence. Zpráva z roku 1713 hovoří o kamenném lomu "náležejícímu ke kostelu Oveneckému o rozloze 4 strychů, z něhož získává se ročně asi 20 zlatých". Z roku 1761 pochází účet, který zmiňuje uživatele lomu Františka Landera, dlaždiče a měšťana Starého Města, i částku dlužnou kostelu sv. Gottharda - 27 zlatých a 50 krejcarů.

V bazální vrstvě křídových jílovců se někde zachovaly i nepravidelné a málo mocné uhelné slojky. Přestože pokusy o jejich dolování končily vždy nezdarem, často se opakovaly. Na polích bubenečského statku nad Císařským mlýnem tak například žádal o kutací povolení J. Rath.

Na tzv. hliněných polích byla získávána hlína pro cihelny. Jedno hliniště bylo využíváno v 18. století poblíž dolní části dnešní ulice Pod kaštany. Označováno bylo jako U kamenného mostku nebo Na cihelném vrchu. Další se nacházelo od roku 1803 v blízkosti Hergetovy cihelny mezi dnešními ulicemi Dejvická, Jaselská a Československé armády.

Zdroj:
- Kniha o Bubenči; kolektiv autorů; Městská část Praha 6; 2004
- Kniha o Praze 6; Dagmar Broncová; MILPO; 2004
- Pravěká Praha; Michal Lutovský a Lubor Smejtek; Libri; 2005