Cihelna

Dejvická 40, čp. 36

Kyjevská 7

Z 18. století pocházejí první zmínky o hliništi na bubenečském území. Česká komora, která měla cihelnu pod Bruskou na Malé Straně, si počátkem 18. století pronajala od rytíře Františka Ludvíka z Lauterburku pozemek v Bubenči a otevřela tam hliniště. Hlína se těžila poblíž dolní části dnešní ulice Pod kaštany. V písemných pramenech je místo označováno jako pole U kamenného mostku nebo Na cihelném vrchu. Toto hliniště v roce 1781 koupil k zajištění dostatečných zásob cihlářské hlíny profesor matematiky na stavovské inženýrské škole Franz Anton Leonard Herget, který kolem roku 1780 založil na Malé Straně nedaleko Karlova mostu svou cihelnu.

V roce 1787 však Herget od svého podnikání upustil a malostranskou cihelnu i s bubenečskými pozemky prodal Josefu Zobelovi, c. k. staviteli, a Františku Schmidtovi, univerzitnímu profesoru v Praze. Ti na poli U kamenného mostku přes Bubenečský potok nechali zbudovat dřevěný příbytek pro cihláře a začali vyrábět polotovary cihel, které byly odváženy k vypálení na Malou Stranu. Dekretem ze 17. června 1793 byla v této části Bubenče povolena výstavba cihelny, ale protože zde byla hlína brzy vytěžena, cihelna již nevznikla.

V červnu 1803 zakoupil Josef Zobel od Josefa Ignáce Bučka u tzv. Podbabské silnice pozemky a založil zde cihlářský podnik. Ten se nacházel na sprašové návěji jihovýchodně od dnešního Vítězného náměstí mezi ulicemi Dejvická, Na hutích, Národní obrany a V. P. Čkalova, hliniště pak sahala až k ulicím Eliášova a Československé armády. Výstavba začala dvěma domky u silnice pro šafáře a cihláře, poté přibyly pece, studna a několik dřevěných kůlen. Ročně se zde zhotovilo asi 36 tisíc cihel, včetně menšího množství střešních tašek.

Po Zobelově smrti v roce 1814 se cihelny ujala jeho dcera Wilhelmina, jež se provdala za dr. Antonína Hergeta. Sňatkem se tak cihlářské řemeslo opět vrátilo do rodiny Hergetů. Navzdory zmíněnému sňatku je až do své smrti uváděna jako majitelka této cihelny Wilhelmina Zobelová. Podle popisu z roku 1819 se cihelna skládala ze dvou domků, dvou pecí, sedmi dřevěných kůlen a šesti hlinišť. Roku 1836 již měla vypalovací pec 6 komor a na hliništích byly sběrné nádrže na dešťovou vodu, nezbytnou pro zpracování cihlářské hlíny. Během čilého stavebního boomu ve 2. čtvrtině 19. století došlo k otevření dalších hlinišť a ke zvýšení výroby. Roku 1841 se uskutečnila výstavba velkého domu, kde byl ubytován veškerý personál cihelny.

Po smrti Wilhelminy v roce 1849 přešla cihelna na jejího muže Antonína Hergeta a na děti Rudolfa, Maxmiliána, Marii a Růženu, kterým po otcově smrti v říjnu téhož roku připadl také jeho podíl. Podnik nejprve řídil starší syn Rudolf. Za jeho vedení byla cihelna značně přestavěna, rozšířena a opatřena strojovým zařízením. Vyráběl zdící cihly, hliněné roury a vápno. Modernizoval provoz, přistavěl druhou šestikomorovou žárovou pec a také soustavu sušáren s dvěma parními kotelnami (v Praze poprvé doložená umělá sušárna). Posléze se roku 1873 vedení ujal syn Maxmilián, který vykoupil i podíly svých sester. Jeho firma byla protokolována jako Max Herget a již neměla jako svou prioritu výrobu cihel, ale soustředila se na vápenictví a cementářství. Bubenečská cihelna již nebyla rozšiřována, pouze byl přestavěn dům čp. 36 a otevřeno další hliniště.

Po smrti Maxmiliána roku 1893 připadla firma s bubenečskou cihelnou jeho dětem Vilemíně, Heleně, Marii a Antonínovi. Ti roku 1898 připravovali stavbu nové čtrnáctikomorové pece na místě staré šestikomorové, postavené ještě Wilhelminou Zobelovou roku 1836. Kruhová pec měla mít rozměry 52 x 12 metrů a hlína se do ní měla dopravovat tunelem pod státní silnicí do Podbaby. Měl být postaven také 40 metrů vysoký tovární komín. K modernizaci ale nedošlo, protože cena pozemků v okolí stoupla a sourozenci se nedohodli na dalším provozování firmy. Antonín si nechal roku 1903 vyplatit svůj podíl, odešel z firmy a otevřel samostatnou cihelnu v Sedlci. Sestry roku 1909 či 1910 cihelnu prodaly stavitelům Aloisi Potůčkovi a Josefu Tvrskému. Areál byl zbořen, pozemek rozparcelován a zastavěn.

Novostavba, která získala čp. 36 podle původního objektu v tomto místě, vznikla podle plánů V. Vacka z října 1913. Byla povolena 15. listopadu 1913 a dokončena zřejmě v roce 1914. Čtyřpatrový nárožní dům sestává ze dvou křídel trojtraktové dispozice. Celou fasádu zdobí klasicistně-secesní reliéfy a lastiky. Boční stěny vestibulu zdobí putti s rohy hojnosti, z římsy mezi stropními kazetami splývají věncové svazky. V roce 1952 byl v přízemí zřízen bufet fungující pod názvem Šárka. V devadesátých letech zde fungovala čínská restaurace, v současnosti zde sídlí banka.

Starý pomístní název Na hutích, který vznikl nepřesným odvozením z německého "Ziegelhütte" - česky cihelna ("Hütte" pak v překladu znamená huť), zůstal dodnes zachován ve jménu blízké ulice.



Zdroj:

  • Umělecké památky Prahy: Velká Praha (A-L); Pavel Vlček a kolektiv; Academia; 2012
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Hergetova_cihelna_(Bubeneč)
  • https://www.staletapraha.cz/media/2016_2/sp-2016-2-cl-06-zavrel-komanec-cihly-detail.pdf