Stará čistírna odpadních vod

Bubeneč čp. 199, Papírenská 6

Jako součást nové pražské kanalizační soustavy byla v dnešní Papírenské ulici podle návrhu anglického inženýra Williama Heerleina Lindleye (1853-1917) postavena k čištění odpadních vod mechanickými způsoby, cezením a usazováním čistírna. Pozemek v Bubenči byl zvolen pro příhodné výškové poměry. Spád zde měl být dostatečný i při vysokém stavu vody a poměry ještě zlepšovala současná výstavba plavebního kanálu a regulace říčního koryta. V letech 1897 a 1898 probíhal výkup parcel a v březnu 1901 přednesl Lindley přednášku ve "Spolku architektů a inženýrů Království českého", v níž svůj projekt představil. Ing. Kalousek v diskusi vyslovil připomínku, aby se v projektu pamatovalo i "čištění bakteriologické, které lze do budoucna s určitostí předpokládati", nicméně Lindleyův projekt počítal pouze s čištěním mechanickým, pro něž vzorem byla jeho sedimentační čistírna ve Frankfurtu nad Mohanem. Náklady měly činit 1,8 milionu rakouských korun. Vlastní stavba čistírny byla zahájena 9. září 1901. Koncem roku 1902 stály usazovací nádrže, o rok později byl dohotoven podzemní dóm a v roce 1903 bylo vypsáno výběrové řízení na dodávku strojního zařízení. Nakonec se o ni podělily tři firmy: První Českomoravská dodala veškerá čerpadla, nádrže, potrubí a mostní a jeřábové konstrukce, strojírna Breitfeld-Daněk vyrobila dva parní stroje o výkonu 100 k, dva plamencové kotle a příslušné armatury a firma Märky-Bromowsky-Schultz z Hradce Králové zhotovila transmise, konzoly, řemenice (z hovězí kůže) a další příslušenství. Vše stálo 250 000 rakouských korun. Stavba byla dokončena v roce 1905. 27. června 1906 byl slavnostně zahájen zkušební provoz a k úspěšné kolaudaci došlo na druhý pokus 11. června 1907.

Po 1. světové válce byla čistírna postupně elektrizována, pískové čerpadlo dostalo elektromotor v roce 1921, kalová v 1924 a nový nákladní výtah byl vestavěn v roce 1927. Ve stejném roce došlo i k modernizaci a rozšíření a čistírna byla v provozu i po 2. světové válce, přestože se předpokládalo brzké odstavení. Trvalý nedostatek financí ovšem způsobil, že Lindleyovo dílo se stalo jednou z nejstarších fungujících čistíren na světě. Teprve v roce 1959 byla na Císařském ostrově zahájena stavba nové kanalizační čistírny. Zdálo se, že při povodni na jaře 1965 se parní stroje rozběhly naposledy, aby povodňová čerpadla mohla hnát vodu zpět do řeky, ale kvůli potížím při rozběhu nové čistírny musela stará přesluhovat. Její provoz byl definitivně ukončen v roce 1967, kdy ji plně nahradila nová čistírna na sousedním Císařském ostrově. Ještě počátkem 80. let se však podzemní usazovací nádrže používaly jako manipulační jímky pro novou čistírnu. V roce 1991 prohlásilo Ministerstvo kultury na návrh Českého svazu ochránců přírody celý areál staré čistírny kulturní památkou. Je v ní zpřístupněna expozice a je využívána ke kulturním a společenským akcím. Jedná se o poslední kompletně dochovaný objekt z první generace čistíren odpadních vod na světě.