Sokolovna

Korunovační 29, čp. 630

Nad Královskou oborou 49

V roce 1909 zakoupila tělocvičná jednota bubenečského sokola pozemek pro stavbu své vlastní sokolovny. Základní kámen byl položen 25. dubna 1911, na realizaci ovšem nebyly peníze a počátkem první světové války byly práce na výstavbě sokolovny i vlastní činnost Sokola zastaveny. Stavba mohla pokračovat až po vzniku samostatné republiky, a to i za finanční a pracovní pomoci nadšenců. Realizoval ji František Jilemnický podle projektu architekta Jaroslava Mayera, který byl Kotěrovým žákem. Budova s neoklasicistním průčelím má kromě tělocvičny v přízemí i velký divadelní sál s jevištěm v patře.  Na atice z Korunovační ulice jsou umístěny plastiky čtyř dravců. 

Než byla stavba hotova, tak sokolové prozatím cvičili v sousedním tzv. baráku. Jednalo se o dřevěnou boudu, která původně sloužila jako útulek pro zraněné vojáky a která byla na letní cvičiště v sousedství budoucí sokolovny přenesena z Letenské pláně. Bubenečská sokolovna byla otevřena až 28. října 1927. 

V prosinci 1938 byla budova zabrána pro příslušníky rozpuštěné československé armády, které v březnu následujícího roku vystřídali vojáci německého wehrmachtu. Majetek Sokola Bubeneč byl po druhé světové válce převeden do nově vzniklé tělovýchovné a sportovní organizace Spartak Sokolovo. Zpět svůj majetek Sokol dostal až po roce 1989. Jednalo se ovšem pouze o budovu sokolovny, protože na sousedním pozemku letního cvičiště mezitím byla postavena sportovní hala. 



Zdroj:

  • Kniha o Bubenči; kolektiv autorů; Městská část Praha 6; 2004 
  • Psí vycházky 6: Bubenečský Montmartre; Zdeněk Lukeš; NLN; 2019