Sousoší Sbratření
Bubeneč, Královská obora
přemístěno
Sochař Karel Pokorný působil od roku 1945 jako profesor na bubenečské akademii výtvarných umění, kde měl 16 let svoji vlastní sochařskou školu. Inspirován fotografií Karla Ludwiga "První setkání", pořízenou během Pražského povstání v květnu 1945, vytvořil po roce 1947 sousoší s názvem Sbratření. Dílo, které představuje partyzána objímajícího sovětského vojáka, nejdříve vzniklo pro Českou Třebovou, kde bylo v roce 1951 umístěno na hlavní náměstí. Podle některých zpráv předtím zřejmě nějakou dobu stálo v Bubenči na zahradě AVU. Druhý exemplář sousoší byl slavnostně odhalen 8. května 1960 před budovou pražského Hlavního nádraží. Kvůli stavbě metra, nové odbavovací haly a magistrály se musela plastika přestěhovat. Své nové místo našla v blízkosti Místodržitelského letohrádku v Královské oboře. Tuto lokalitu vybral architekt Bedřich Hanák a dílo zde mělo zůstat asi 8 let. Projekční práce zahrnovaly výkop, jednoduchou betonáž základů a nezbytné odstranění zeleně. Akce byla zahájena na konci července 1967 a dokončena v listopadu. Komplikaci představoval stávající vodovodní řad, kvůli němuž muselo být místo instalace posunuto o dva metry. Náklady na přesun a osazení plastiky činily 31.210 Kčs. Jiný zdroj ovšem uvádí, že z centra Prahy zamířila do depozitáře. Znovu se sousoší stěhovalo v roce 1972, a to do budovy Federálního shromáždění, kde je dodnes. Původní kamenný sokl byl rozebrán a umístěn v zahradě Trojského zámku. Pro Galerii hlavního města Prahy, které dílo původně patřilo, vznikl v roce 1980 další odlitek. Po několika letech byl ovšem věnován do odborářského hotelu na Krymu. Galerie tak získala až čtvrtý exemplář vyrobený v roce 1986. Ten byl v roce 1988 osazen do Vrchlického sadů poblíž Bolzanovy ulice.
Motiv sousoší byl použit na československé padesátikorunové bankovce, která byla vydána při měnové reformě v roce 1953.
Zdroj:
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Sbratření_(Vrchlického_sady)
- https://www.praha1.cz/sbratreni/
- Dílo nade všechna slova vypovídající; Jan Šindelář; 2020