Maroldovo panoráma

Bubeneč čp. 417, Výstaviště

V samostatném pavilonu v areálu bubenečského Výstaviště je umístěno tzv. Maroldovo panoráma. Jedná se o panoramatický a vůbec největší obraz v Česku, který je 11 metrů vysoký, 95 metrů široký a jeho plátno zabírá plochu 1362 m². Obraz doplňují i reálné předměty v popředí, které navozují iluzi trojrozměrného prostoru. Dílo, jehož autorem je Luděk Marold, zachycuje bitvu u Lipan, která se odehrála 30. května 1434 mezi kališnickými vojsky bratrstva a panskou jednotou.

Po úspěších Jubilejní (1891) a Národopisné výstavy (1895) se Jednota architektů a inženýrů rozhodla uspořádat vlastní akci, na které měla být prezentována historie, současnost a pokrok českého strojírenství a architektury. Vzhledem k poměrně úzkému a odbornému zaměřené dbal výstavní výbor i na výběr zábavních podniků, které měly na Výstaviště přitáhnout i "běžného" návštěvníka. Takovým magnetem se měl stát pavilon s panoramatickým obrazem zachycujícím významnou událost českých dějin. Mezi různými návrhy výtvarný odbor Umělecké besedy, který byl pověřen provést výběr námětu, nakonec zvolil výjev z bitvy u Lipan, která znamenala definitivní vojenskou porážku husitských vojsk. K provedení monumentálního díla byl vybrán mladý malíř Luděk Marold, který výstavnímu výboru vnuknul právě myšlenku prezentovat na výstavě obří panoramatický obraz.

Dílo bylo umístěno v pavilonu, který postavil před pravým křídlem Průmyslového paláce tesařský mistr František Vaitr. Marold ke spolupráci pozval nejprve krajináře Václava Jansu, se kterým prováděl skicování krajiny. Reálie husitské doby autor konzultoval s tehdejšími předními odborníky Emanuelem Tonnerem, Janem Herainem, Josefem Píčem nebo Aloisem Jiráskem. Na přípravných kreslířských pracích se významně podílel i Maroldův přítel malíř Karel Rašek. Poté Marold vytvořil velkou skicu v měřítku 1:10 na papíře, který byl napnutý na velkém dřevěném bubnu. Do krajiny zakomponoval jednotlivé skupiny figur a další výjevy, a vytvořil tak celkový obraz. Dokončený koncept byl přenášen pomocí čtvercové sítě na plátno zavěšené v již hotovém pavilonu. Vlastní práce v objektu zahájili malíři 7. února 1898. Na díle spolupracovali rovněž další umělci. Malíř Ludvík Vacátko se uplatnil především při kresbě koní a vůbec bitevních scén. Okružní části pod obrazem a tvorby a instalace atrap předmětů se ujal malíř a scénograf Karel Štapfer. Posledním spoluautorem byl "kolorista dekorativního stylu" malíř Theodor Hilšer. Pro práci v objektu o průměru 30 metrů sloužilo vysoké lešení, které se pohybovalo po kolejnicích položených při obvodu pláště budovy. Navzdory skeptickým hlasům se dílo podařilo dokončit a 15. června 1898 bylo předáno organizátorům výstavy. Navzdory občasné kritice, především kvůli různým historickým nepřesnostem, byl provoz panoramatu v rámci výstavy vnímán veskrze pozitivně. Během konání akce, od 15. června do 17. října 1898, si instalaci prohlédlo 82 tisíc návštěvníků a jako jediná z výstavních podniků skončila v kladných číslech.

Po skončení výstavy zůstal pavilon s panoramatem, na rozdíl od celé řady dalších atrakcí, na svém místě a příležitostně se otevíral během akcí na Výstavišti. V roce 1907, když se začala připravovat Jubilejní výstava obchodní a živnostenské komory, bylo nutné uvolnit místo pro jiné výstavní expozice. Majitel obrazu Spolek inženýrů a architektů jej nejprve nabídl pod podmínkou opravy a údržby plátna městu Praze a po jeho odmítnutí i městu Královské Vinohrady. Ani zde neuspěl. Spolek nakonec rozhodl, že o přesun a další provoz panoramatu se postará sám. Od města Prahy dostal pozemek, na němž se pavilon dodnes nachází, a bezúročnou půjčku 16 tisíc korun na stavbu nového objektu. Ten vznikl podle návrhu a za dozoru stavitele Ludvíka Čížka, dřevěnou stavbu opět provedl tesařský mistr Vaitr. Na restaurování obrazu a jeho nové instalaci se podílel stejný tým autorů jako na jeho vzniku, s výjimkou Luďka Marolda, který zemřel již v roce 1898. Vnější dekoraci (husitské emblémy) vytvořil architekt prof. Jan Koula. Nový pavilon byl otevřen v roce 1908.

Ve dvacátých letech bylo panoráma zpřístupněno každou neděli a ve svátek, skupiny si mohly objednat prohlídku i ve všední den. Návštěvnost se tehdy údajně pohybovala kolem 100 tisíc osob ročně. Koncem února 1929 se pod tíhou sněhu zřítila střecha objektu. Kolaps dřevěné konstrukce dvanáctibokého pavilonu způsobil i značné poškození samotného obrazu. Jedna třetina byla zničena a další části potrhány. Nejvíce byla poškozena část obrazu s převahou krajinných výjevů. Potrhané plátno bylo srolováno a deponováno v obecním dvoře v Košířích. V době počínající velké hospodářské krize stál Spolek inženýrů a architektů před obtížným úkolem - sehnat finance na stavbu nového objektu pro obří obraz. Vznikl proto Výbor pro znovuzařízení Maroldova panoramatu "Bitva u Lipan", který měl za úkol shromažďovat peníze formou veřejné sbírky a dohlížet na stavbu nové budovy. Její návrh vypracoval Vojtěch Krch a nová budova měla díky použitému materiálu (kov a beton) lépe odolávat povětrnostním podmínkám. Původní, ovšem nerealizovaný záměr byl spojit stavbu nového pavilonu i s objektem nové zemské galerie. Originální potrhaný obraz byl opraven, jeho restaurování se ujal Bohumír Číla, úpravu terénu před obrazem provedl Vít Skála. Největší problém představovalo jeho bezchybné nalepení na pevnou stěnu. Na tyto práce dohlížel zvláštní poradní sbor, ve kterém zasedli mj. Alfons Mucha nebo tehdejší rektor AVU malíř Vratislav Nechleba. Nový objekt byl nakonec slavnostně otevřen v den pětistého výročí bitvy u Lipan - 30. května 1934.

Dílo bylo později restaurováno ještě několikrát. Naposledy se tak stalo po povodni v roce 2002. Celý pavilon byl tehdy znovu otevřen v roce 2004 po dvouleté rekonstrukci. V roce 2017 byla provedena další oprava a expozice byla zmodernizována, získala mimo jiné nové prostorové ozvučení a informační panely.

Zdroj:
- Životní dílo Luďka M.; Stanislav J. Václavovic; 2019; www.praha7.cz/zivotni-dilo-ludka-m/
- www.vystavistepraha.eu/areal-vystaviste/maroldovo-panorama/
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Lipan_(panoráma)