Říše loutek

"Divadélko v říši loutek v Bubenči" založili sochař Vojtěch Sucharda a jeho žena, malířka Anna Suchardová-Brichová. O početný soubor se postarali jejich přátelé a celý podnik byl financován jako družstvo - jednotliví členové vkládali do vznikajícího divadla své podíly. Prostory divadlu poskytlo město Bubeneč ve zrušené školní kapli měšťanské školy v Korunovační 164/8. Vchod byl ze Sládkovy ulice č. 2.

Zahajovacím představením byla 26. září 1920 pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký, hrálo se každou sobotu a neděli a již v první sezoně bylo sehráno 86 představení. Sucharda vyřezával loutky, jeho manželka je oblékala a vytvářela scénické výpravy. Režii obstarávala bývalá členka Národního divadla Marie Aichelburgová-Hilbertová, která také uváděla nezkušené členy souboru do tajů hereckého umění. Repertoár byl volen uvážlivě, vedle dobové produkce se uplatňovali i domácí autoři, zejména Anna Suchardová-Brichová, Václav Barth, František Ptáček a Bedřich Wunderlich.

Nové divadlo rázem upoutalo pozornost, a to především výtvarnou stránkou, ale i vyvážeností všech inscenačních složek. Na repertoáru se střídaly pohádky, činoherní klasika (Strakonický dudák - 1920, Lucerna - 1926) i fantastické féerie (Jak se dostal Kašpárek na Měsíc - 1922, Kašpárkův výlet do XXX. století - 1924). Vrcholem tohoto období se stala kvapilovsky laděná inscenace Shakespearova Večera tříkrálového (1925) v úpravě a režii Vladimíra Zákrejse.

Prostory bubenečského divadélka byly stísněné, a tak když bylo rozhodnuto o výstavbě loutkového divadla v nové budově Ústřední městské knihovny na Mariánském náměstí, využila Říše loutek nabídku ke změně působiště. Členové souboru v čele s Vojtěchem Suchardou se pak i díky porozumění autora objektu, architekta Františka Roitha podíleli na celkové koncepci řešení divadelního prostoru i jeho vybavení. Pod pozměněným názvem "Umělecká scéna Říše loutek" 19. prosince 1928 zahájila své působení na Starém Městě.



Zdroj:

  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Říše_loutek