Bubeneč čp. 44

Bubenečské popisné číslo 44 patří tzv. třetí Petschkově vile, která je nově sídlem Muzea literatury. Dům byl postaven v letech 1929-1930 pro Marianne Gellertovou, druhorozenou dceru Julia Petschka. Architekt Max Spielmann jej navrhl v eklektickém slohu, který se vyznačuje používáním a napodobováním prvků z více, často i protikladných, uměleckých slohů a stylů.

První zde stojící stavba měla ovšem jiné číslo. V roce 1793 dostal Martin Laštovka povolení a mohl si na obecním pozemku u Cihelného vrchu postavit domek, který byl označen čp. 37. V roce 1797 jej prodal za 305 zlatých lopatáři Janu Dominikovi. Toto místo si pak vyhlédl majitel nedaleké cihelny Josef Zobel a rozhodl se, že si zde vybuduje své letní sídlo. Lopatáři proto nabídl, že mu v Jarošovské zahradě (v dnešní Gotthardské ulici) postaví dům a přidá půdu na zahrádku. Dohoda byla odsouhlasena 9. dubna 1804 a aby byla potvrzena Dominikova robotní povinnost, přešlo popisné číslo jeho starého domku 37 na novostavbu.

Zobelův nový dům byl považován za první občanskou vilu v Bubenči. Měl pět pokojů, předsíň a kuchyň. V jeho sousedství stál domek pro zahradníka o dvou světnicích, kuchyni a předsíni a švýcarské stavení. Vytěžený Cihelný vrch byl upraven jako zahrada v anglickém stylu. Nacházel se v ní polygonální zděný altán, čínský kiosek, studniční domek, kuželník a dva skleníky pro cizokrajné rostliny (jeden z nich asi sloužil jako kaméliovna, jak naznačuje zpráva o téměř 400 kaméliích zde pěstovaných). V roce 1816 kdy Zobel zemřel byla stavba oceněna na 2.800 zlatých. V poslední čtvrtině 19. století vilu vlastnil Karl von Zdekauer, později jeho rodina.