Bubenečské Nové Město

Bubeneč dnes mohl vypadat úplně jinak, než jak ho známe. Představte si, že zde nejsou žádné vily, Stromovka ani Výstaviště, ale jen vysoké městské domy, kostely a paláce. Jak to? Když Karel IV. (1316-1378) ustanovil na počátku své vlády hlavním městem Svaté říše římské Prahu, tvořilo ji tehdy jen trojměstí složené z Hradčan, Menšího Města (Malé Strany) a Starého Města. Aby nová metropole nezaostávala za dalšími důležitými městy říše, rozhodl panovník dne 1. dubna 1347, tedy již sedm měsíců po svém nástupu na trůn, o založení Nového Města pražského. Zakládací listina nové obce byla vydána 8. března 1348. 

Tomuto aktu předcházelo rozhodování o místě, kde nová zástavba vznikne. Karel IV. měl tehdy údajně na vybranou mezi územím na pravém břehu Vltavy mezi Starým Městem a Vyšehradem, kde se nacházely původní samostatné osady (např. Podskalí, Zderaz, Opatovice, Rybníček, Újezd sv. Martina, Charváty, Chudobince, Poříč) a levobřežním Předním Ovencem a jeho okolí, což byla jedna z nejstarších osídlených oblastí dnešní Prahy. Výhoda lokality Ovence, tedy dnešního dnešního Bubenče, spočívala v tom, že by zde umístěné město ochránilo ze severní strany Pražský hrad. Proti naopak hovořily horší podmínky pro výstavbu, menší kontakt s trasami dálkových cest a obtížnější dostupnost z Prahy. Jak vše nakonec dopadlo samozřejmě víme. Severní ochrana hradu zůstala jen na řece Vltavě a těžko prostupné Královské oboře a Bubeneč si na svůj rozvoj musel ještě dalších 550 let počkat. Na dlouhou dobu si tak uchoval charakter předměstské vesnice.