Zrušené ulice a náměstí

Na schodech

Existenci této uličky dokládá pouze jediná fotografie, pravděpodobně z přelomu 19. a 20. století. Začínala mezi hostincem Na Seníku čp. 14 (již zbořeno) a bývalou kovárnou čp. 15 a klesala do prostoru bývalého Schwaigerova náměstí.

Náměstí Družby

Existovalo v letech 1958-1990 v prostoru mezi ulicemi Čínská, Terronská a Koulova. Bylo zrušeno, protože nemělo charakter náměstí, byla zde pouze tramvajová smyčka. Domy, které se na náměstí nacházely, jsou znovu, tak jako před rokem 1958, součástí Terronské ulice (čo. 58-74), která byla při vzniku náměstí zkrácena.

Schwaigerovo náměstí

V letech 1896-1920 bylo úředně pojmenováno jako Dolejší náměstí, v letech 1920-1935 pak Dolní náměstí. Orientační ukazovatel domovních čísel a ulic ve Velké Praze z roku 1926 však stále uváděl název Dolejší náměstí, Stehlíkův historický a orientační průvodce z roku 1929 naopak již pojmenování Schwaigerovo náměstí, které úředně platilo až od roku 1935. V roce 1988 bylo náměstí oficiálně zrušeno, protože po výstavbě bytových domů sovětského zastupitelství ztratilo charakter náměstí. Na jeho místě je dnes Schwaigerova ulice.

U elektrárny

Ulice se nacházela na rozhraní Bubenče a Holešovic. Vedla z Partyzánské ulice (od křižovatky ulic Partyzánská a Na Zátorách) doleva podél železniční tratě a od viaduktu k Vltavě ve stopě dnešní ulice Za elektrárnou. Pravděpodobně během 2. světové války nebo krátce po ní východní část ulice zanikla. Název U elektrárny byl přenesen na nedalekou holešovickou ulici s dřívějším pojmenováním Zelená (nejedná se o Zelenou ulici na opačné straně Bubenče). Druhá část bývalé ulice U elektrárny zůstala od Vltavy k viaduktu zachována jako bezejmenná, pod viaduktem pak byla vedena na druhou stranu železniční tratě a dále směrem k ulici U Výstaviště, do které se napojila na křižovatce s Bubenskou. Takto vzniklá ulice byla dlouho nepojmenovaná, v roce 1957 pak dostala název Za elektrárnou. 

U studánky

Ulička pojmenovaná podle pramene sirnatoželezité vody v zahradě vily Bianca vycházela z Wolkerovy ulice a vedla ke Schwaigerovu náměstí. Užívání názvu, který byl duplicitní s bubenečskou ulicí U studánky na Letné, je doloženo v mapách z let 1929-1962. Poté byla část ulice oddělena a připojena k ulici K Starému Bubenči, která prodloužením vedla až do Wolkerovy. Zbývající část ulice zanikla v 70. letech 20. století po výstavbě bytových domů sovětského zastupitelství.

U studentských kolejí

Ulice vedla kolem provizorních dřevěných budov na Letné (kolmo k ulici Milady Horákové). Na území Bubenče byla jen do roku 1945, kdy došlo k úpravám katastrálních hranic. Úředně pojmenována byla až v roce 1972. Zanikla v roce 1979 v souvislosti s výstavbou tramvajové smyčky.