Bubenečská samospráva

Volba obecního výboru a obecního představenstva, prvních orgánů samosprávy, se uskutečnila po nutných přípravách v září roku 1850. Průběh voleb je zaznamenán v bubenečské pamětní knize. Dne 17. září 1850 se v kostele sv. Gotharda konala na zdar vážného úkolu ranní slavnostní bohoslužba. Všichni voliči se poté shromáždili v královské dvoraně v Oboře, kde je nejprve c.k. okresní komisař uvítal a poté jim vyložil ustanovení zákona o volbách. Shromážděním byl za starostu jednohlasně zvolen statkář Jan Schlöcht, za radní majitelé domů Michal Jašinský a Ignác Bohm, obecními staršími se stali majitelé domů V. Holovský, K. Bellmann, J. Ludvík, C. Krčka a zahradník J. Braul. Před dvoranou bylo zvolené představenstvo uvítáno fanfárami shromážděného místního hudebního sboru a poté se odebralo do kostela. Zde byli členové představenstva uvítáni farářem Karlem Ulíkem, který jim ve slavnostním projevu připomněl jejich povinnosti. Poté starosta a oba radní vykonali zákonem stanovenou přísahu.

První starosta Jan Schlöcht, majitel domu čp. 6, byl pozoruhodný muž. V úřadě setrval dlouhých 36 let a udával směr tehdejšího vývoje předměstské obce. Někteří jeho současníci si nejvíce cenili faktu, že za dob jeho starostování nebyla nikdy porušena rovnováha v příjmech a výdajích. Bubeneč sice potřeboval dlažbu, kanalizaci, vodovod a jiné městské vymoženosti, ale starostovi byla zásada šetrnosti nade vše. Obava, aby značnými výdaji neuvalil přílišné břemeno na místní poplatníky, vždy v jeho rozhodování převládla. Činil tak ovšem i jako největší pozemkový majitel a současně největší poplatník obce. Svým vlivem prosazoval sobě podobné do obecního výboru, takže řízení obce se dost podobalo dobám, kdy měla vše v rukou dědičná vrchnost. Budovu radnice pokládal za zbytečný luxus a úřadoval ve svém domě, v němž také zasedal obecní výbor. Tatáž místnost sloužila i jako poštovní kancelář. Největší novotou za úřadování prvního starosty byla změna názvu obce. V době, kdy se úřadování Jana Schlöchta chýlilo ke konci, měl Bubeneč 82 popisných čísel a téměř tisíc obyvatel, jejichž počet se v sezóně zvyšoval o letní hosty.

Po obecních volbách konaných na jaře roku 1886 došlo k radikální proměně v osobách tvořících obecní výbor. Noví členové patřili vesměs mezi občany kritizující nečinnost svých předchůdců. Starostou se stal majitel Císařského mlýna Gustav Lumbe, a když musel po dvou měsících ze zdravotních důvodů odstoupit, padla volba na Raimunda Kubíka, majitele papírny, který zůstal v úřadě až do roku 1912. Za jeho vedení začal Bubeneč dohánět to, v čem se dosud za ostatními pražskými předměstími opožďoval. Hlavním problémem byly samozřejmě peníze. Protože základní jmění malé obce bylo nepatrné, vydal se nový starosta cestou půjček, státních dotací a maximální spolupráce s Pražskou obcí. Tímto způsobem byla zřízena kanalizace a připojena na pražskou kmenovou stoku, k odběru užitkové vody se obec napojila na pražský vodojem na Letné. Protože kostelní hřbitov u sv. Gotharda především ze zdravotních důvodů již delší dobu nevyhovoval, založila obec hřbitov nový, situovaný dál od tehdejší zástavby. Pro tento účel byla koupena část pole Ve struhách a na hřbitov upravena v roce 1888. Vedle hřbitova bylo vystavěno obydlí pro staré chudé příslušníky bubenečské obce. Poté přišlo na řadu školství. Ještě v roce 1888 byla v Bubenči pouze jedna dvoutřídka. O sedmnáct let později už stála nedaleko kostela podle názoru současníků "nádherná budova školního paláce". K osvětlení ulic a cest se dosud používalo petrolejových lamp. Teprve v roce 1897 byl Bubeneč napojen na pražskou plynárnu v Holešovicích a na ulicích se rozsvítily plynové lampy. Zbývalo ještě provést rozvod pitné vody. To se podařilo v roce 1900, kdy byl odkryt bohatý pramen Na struhách a voda byla rozvedena po obci. Za zásluhy o obec byl starosta Raimund Kubík v roce 1907 vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa I.