Samosprávná obec

V rámci berní a urbariální reformy provedené v roce 1784 Josefem II. byl Přední Ovenec jako obec veská, spolu s Bubny, rovněž obcí veskou, připojen ke katastrální obci Holešovice. Nijak se tím ovšem nezměnilo obecní zřízení, protože pravomoc vrchnosti i působnost rychtáře a konšelů zůstala tak, jak bývala. Samostatnou katastrální obcí se Přední Ovenec stal v roce 1840. Jeho území, jak je tehdejší geometři vyměřili, zabíralo přibližně 419 ha. Následné revize ukázaly, že skutečná výměra byla ještě asi o 2 ha větší.

V roce 1845 byla spojena Královská obora se Štěpnicí a nejvyšším rozhodnutím z 3. května toho roku byl celý park vyhrazen císaři jakožto soukromý majetek českého krále. Podle obecního zřízení z 16. dubna 1864 jej spravoval Zemský správní výbor a byl vyjmut z pravomoci Předního Ovence, přestože byl stále součástí jeho katastrálního území.

Říšským zákonem ze dne 7. září 1848 byl vyhlášen konec poddanství i konec závazků, které vznikly mezi pány a jejich poddanými. V Ovenci tímto zákonem zanikly dvě pozemkové vrchnosti, zemští stavové a vlastník deskového dvora čp. 6. Dne 17. března 1849 bylo vyhlášeno tzv. provizorní obecní zřízení a následně byla ustanovena obec politická. Volba obecního výboru a obecního představenstva, prvních orgánů samosprávy, se uskutečnila po nutných přípravách 17. září 1850. V ten den vykonal farář Karel Ulík v kostele sv. Gotharda na zdar vážného úkolu ranní slavnostní bohoslužbu. Všichni voliči se poté shromáždili v Královské dvoraně v Oboře, kde je nejprve c. k. okresní komisař ze Smíchova uvítal a poté jim vyložil ustanovení zákona o volbách. Shromážděním byl za starostu jednohlasně zvolen statkář Jan Schlöcht, za radní majitelé domů Michal Jašinský a Ignác Bohm, obecními staršími se stali majitelé realit Václav Holovský, Karel Bellmann, Josef Ludvík, Cyril Krčka a královský stavovský zahradník Jiří Braul. Před dvoranou bylo zvolené představenstvo uvítáno fanfárami shromážděného místního hudebního sboru a poté se odebralo do kostela. Zde byli členové představenstva přijati farářem, který jim ve slavnostním projevu připomněl jejich povinnosti. Poté starosta a oba radní vykonali zákonem stanovenou přísahu.

První starosta Jan Schlöcht, majitel domu čp. 6, setrval v úřadu dlouhých 36 let a udával směr tehdejšího vývoje předměstské obce. Někteří jeho současníci nejvíce oceňovali to, že za dob jeho starostování nebyla nikdy porušena rovnováha v příjmech a výdajích. Obec sice potřebovala dlažbu, kanalizaci, vodovod a jiné vymoženosti, ale starosta se řídil zásadou šetrnosti. Obava, aby značnými výdaji neuvalil přílišné břemeno na místní poplatníky, vždy v jeho rozhodování převládla. Činil tak ovšem i jako největší pozemkový majitel a současně největší poplatník obce. Svým vlivem prosazoval sobě podobné do obecního výboru, takže řízení obce se dost podobalo dobám, kdy měla vše v rukou dědičná vrchnost. Budovu radnice pokládal za zbytečnou a úřadoval ve svém domě, v němž také zasedal obecní výbor. Tatáž místnost sloužila i jako poštovní kancelář. Největší novotou za úřadování prvního starosty bylo přejmenování obce. Úřední změna názvu z Předního Ovence na Buben(e)č proběhla na základě zemského zákona c. k. místodržitelství 9. května 1880. V době, kdy se úřadování Jana Schlöchta chýlilo ke konci, měl Bubeneč 82 popisných čísel a téměř tisíc obyvatel, jejichž počet se v sezóně zvyšoval o letní hosty.

Po obecních volbách konaných na jaře roku 1886 došlo k radikální proměně v osobách tvořících obecní výbor. Noví členové patřili vesměs mezi občany kritizující nečinnost svých předchůdců. Starostou se stal majitel Císařského mlýna Gustav Lumbe, a když musel po dvou měsících ze zdravotních důvodů odstoupit, padla volba na Raimunda Kubíka, majitele papírny, který zůstal v úřadě až do roku 1912. Za jeho vedení začal Bubeneč dohánět to, v čem se dosud za ostatními pražskými předměstími opožďoval. Hlavním problémem byly samozřejmě peníze. Protože základní jmění malé obce bylo nepatrné, vydal se nový starosta cestou půjček, státních dotací a maximální spolupráce s Pražskou obcí. V roce 1904 byla obec Bubeneč povýšena na město. V roce 1907 byla dokončena jednání o sloučení s Prahou a podepsána smlouva, nicméně samostatných městem Bubeneč zůstal až do vzniku Velké Prahy v roce 1922.

Zdroj:
- Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy; PhDr. Václav Vojtíšek; Hlavní město Praha; 1923