Název

Základem původního názvu obce, který zněl Přední Ovenec, mohlo být staročeské pojmenování knížecího ovčince. Ovnec, tedy beránek (zdrobnělina k oven = beran), bylo tehdy asi označení tzv. beraního dvora. Proti tomuto výkladu jsou však uváděny tři argumenty: dosud se neobjevily žádné historické prameny, které by potvrdily existenci ovčína. Nezdá se také pravděpodobné, že by byl ovčín na obou březích řeky (Přední Ovenec - Zadní Ovenec). A v době slovanské kolonizace bylo zvykem pojmenovávat dvorec podle majitele a pravdě tak může být blízko to, že jméno majitele bylo "Beránek". 

V knize Františka Vacka "Královská obora, Bubenč a VII. část města Prahy", vydané v roce 1889, se název vykládá takto: Ovnec - ze slova "ovinu", a tedy místo ovinuté neboli kotlina lesem obklopená. 

Původní podoba jména byla buď Ovnec (1197 - in Ouence) nebo Ovneč (1219 - de Ouensche). Záhy však bylo obměňováno na Ovenec nebo Oveneč (1284 - Ovenecz), a to analogií podle nepřímých pádů (Ovnec, 2. pád z Ovence). Různé podoby s koncovým -ec najdeme doloženy až do 19. století (1445 - pod Ovencem, 1452 - v předním Ovenci, 1854 - Ovenec přední). Od počátku 15. století se objevují v lidovém úzu před počáteční samohláskou O- protetické hlásky, zprvu V- (kolem 1400 - Wowenecz), ojediněle i H- (1415 - na Hovnec). Takto posměšně mluvili Pražané o kostele svatého Gotharda, kam chodili konat bohoslužby kněží poslušní arcibiskupa. Později v mluvě pražských Němců dvojí V různě disimilovalo, od 16. století, patrně i pod vlivem sousedních Buben, nacházíme Wobentz, Bowentsch, Pobentsch, Bubentsch. Z posledního z těchto tvarů vznikl v českém lidovém úzu tvar Bubeneč, respektive Bubenč podle německé výslovnosti (1665 - Bubenecz), zpočátku jako dubleta k dosavadnímu jménu Přední Ovenec. 

Oba názvy, Přední Ovenec (Przednj Owenetz, Vorder Owenetz) a Buben(e)č (Bubentsch), byly používány souběžně přibližně od 17. do 18. století. Jménem Buben(e)č byl původně označován v Předním Ovenci jen Schlöchtův velkostatek, pošta, nádraží a místodržitelský letohrádek v Královské oboře. Úřední změna názvu Předního Ovence na Buben(e)č pak proběhla na základě zemského zákona c. k. místodržitelství 9. května 1880. Bubeneč postupně převládl nad tvarem Bubenč, který byl užíván stále méně, i když se s ním můžeme setkat ještě krátce před 1. světovou válkou na vlakových jízdenkách a poštovních razítkách. Přibližně od roku 1916 se pak Bubeneč používá jako název výhradní.

Zadní Ovenec (zadní = vzdálenější od Pražského hradu) je původní jméno území dnešní Troje na protějším pravém břehu Vltavy, kde se nacházely vinice a rybářská osada.

Název Střední Ovenec vznikl kolem roku 1715, když tak byl úředníky zemských desek pojmenován bývalý obornický dvorec a pozemky, které k němu příslušely. Jednalo se o dvůr čp. 5 u dnešního Krupkova náměstí, který byl zbořen na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století.

V souvislosti se skupinou chalup v dnešních Holešovičkách v Libni se v historii objevilo jméno Horní Bubeneč (Höher Bubencz).

Zejména v období první republiky byla jako Dolní Bubeneč označována část Bubenče, která se nachází na území Prahy 6, jako Horní Bubeneč pak bubenečská část Letné.

Jméno Bubeneč je mužského rodu, vzor stroj, pravidla českého pravopisu připouštějí i rod ženský. Běžně jsou používány oba mluvnické rody.

Na původní jméno Bubenče, Ovenec, odkazuje i městský znak z roku 1904 s vyobrazením stříbrného berana.