Archeologické nálezy

Četné archeologické nálezy dokládají, že území Bubenče bylo osídleno již v pravěku. Téměř všechny významné kultury od mladší doby kamenné (neolitu) zde zanechaly své stopy.

Významné objevy v Bubenči učinili páter Václav Krolmus (1787-1861), jedna z nejvýznamnějších osobností počátků české archeologie, a doktor Josef Antonín Jíra (1868-1930), úředník zemského finančního ředitelství. Další z řady badatelů byl například Eduard Štorch (1878-1956).

Z neolitu pocházejí pozůstatky sídlišť, žárových pohřebišť, kostrových hrobů a nejstarší nálezy lineární keramiky (z okolí dnešní Rooseveltovy ulice). Sídlištní jámy se zlomky keramiky, která je zdobena rytými volutami, klikatkami a vrypy a poté pásy vpichů, prováděných dřevěnými či kostěnými kolky, a hroby s kostrovými pohřby, které zde byly již od 80. let 19. století nacházeny jsou pozůstatky po obyvatelích kultury s lineární a později vypíchanou keramikou. Zbytky výrobků vypíchané keramiky byly nalezeny také v Královské oboře při stavbě koňky v 80. letech 19. století. Ze závěru neolitu pochází kostrový hrob objevený tamtéž v roce 1936. Byla v něm pohřbena patrně starší žena ve skrčené poloze na pravém boku. U ní byly nalezeny dvě nádoby, provrtané kamenné kroužky a náhrdelník z drobných kamenných korálků a zlomků měděných trubiček, které patří k prvním měděným ozdobám zjištěným na našem území. V roce 1931 bylo v Terronské ulici odkryto největší pohřebiště s vypíchanou keramikou. V mělkých jamkách zde byly pohřbeny spálené pozůstatky mrtvých, ke kterým byly přidány keramické nádoby a předměty spálené spolu s mrtvým na pohřební hranici.

Pozdní dobu kamennou (eneolit) reprezentují zbytky osad. Eneolitičtí lidé žili v chatách menších rozměrů, které obývala vždy jedna rodina současného typu, v opevněných rovinných osadách nebo na výšinných sídlištích. Půdorysy takových chat z mladšího eneolitu patřící kultuře řivnáčské, byly nalezeny ve 30. a 60. letech v prostoru křižovatky ulic Ve struhách a Antonína Čermáka. Eneolitické hrobové nálezy pocházejí z oblasti Mlýnské ulice. J. A. Jíra objevil při stavbě nové Mauthnerovy přádelny 18 hrobů se skrčenými kostrami, patřících kultuře nálevkovitých pohárů. Další pohřebiště, tentokrát z období mladoeneolitické kultury zvoncovitých pohárů, bylo již od roku 1890 postupně odkrýváno u bývalé Hoyermannovy továrny v dnešní ulici Ve struhách.

Dobu bronzovou připomínají kostrová pohřebiště a poklad obsahující náramky. Čechy byly v době zhruba od 17. století př. n. l. ústřední oblastí významné starobronzové kultury únětické. Jejími nejčastějšími pozůstatky jsou kostrové hroby. V roce 1920 objevil J. A. Jíra při stavbě dvou domků v dnešní Jednořadé ulici část pohřebiště (14 hrobů) kultury protoúnětické a v sousedství bubenečského hřbitova pozůstatky osady patřící téže kultuře. Z prostoru Hoyermannovy továrny pochází hromadný nález bronzových kruhů a náramků a také 3 kostrové hroby a sídlištní jámy únětické kultury, z pozemku Mauthnerovy přádelny pak další tři sídlištní objekty. Reprezentantem mladší a pozdní doby bronzové je lid kultury knovízské. V Královské oboře v prostoru dnešního Výstaviště bylo při zemních pracích spojených s přípravou Zemské jubilejní výstavy bylo roku 1890 objeveno knovízské pohřebiště a sídliště zahrnující na 190 sídlištních jam.

Starší doba železná je označována jako doba haštalská. Ve středních Čechách je toto období reprezentováno kulturou bylanskou. Jeden z nejbohatších hrobů této kultury byl nalezen na pohřebišti, které se rozkládalo po obou stranách Terronské ulice. Kromě žárového pohřbu tu bylo uloženo i kování čtyřkolového vozu, velké množství bronzových slitků a tři hliněné nádoby.

Nálezy pozůstatků Keltů byly učiněny v letech 1901-1903 objevem hrobů s nataženými kostrami v Královské oboře při přístavbě elektrické dráhy. Na počátku 20. století byl zjištěn také keltský hrob při opravě cesty u někdejší Hoyermannovy továrny, v roce 1931 pak čtyři hroby v ulici Ve struhách patřící patrně k témuž pohřebišti.

Z doby římské a stěhování národů pochází pohřebiště s cenným inventářem. V pásu podél Vltavy od Císařského mlýna do Podbaby se tehdy nacházelo velké centrum železářské výroby. Další objevené pozůstatky pohřebišť a hrobů jsou datovány do 5.-7. století.

Osada z doby římské, která existovala až do doby stěhování národů, byla zjištěna na téměř celém pozemku Mauthnerovy přádelny a zasahovala až k Císařskému mlýnu. V jejím areálu bylo nalezeno mimo jiné téměř osmdesát železářských pecí, což z ní činí největší středisko germánského železářství u nás. Již koncem 19. století odtud získal první nálezy J. A. Jíra. Dalším významným nálezem je bohatý hrob velmože ze starší doby římské, který byl objeven roku 1948 při stavbě domu č.p. 717 mezi Albánskou a Čínskou ulicí. Kromě řady dalších bronzových předmětů byly v hrobě nalezeny mísy a konvice tepané z bronzového plechu.

V závěru doby stěhování národů začínají pronikat do Čech pronikat Slované. Jedno z největších dosud objevených sídlišť časně slovanského osídlení zjistil počátkem 20. století J. A. Jíra v prostoru Mauthnerovy přádelny.

V roce 1846 provedl Václav Krolmus v souvislosti se stavbou drážďanské železnice první pražský záchranný archeologický výzkum většího rozsahu v okolí Císařského mlýna. Jeho úkolem už nebylo pouhé shromáždění nálezů, ale cílená záchrana památek před postupujícími terénními pracemi.

V roce 1974 bylo rozhodnuto o stavbě domů pro potřeby pracovníků a rodin velvyslanectví a obchodního zastupitelství SSSR. Plocha určená ke stavbě sahala od Sibiřského náměstí až k ulici K Starému Bubenči a nacházelo se na ní i několik starších budov. Časově i prostorově omezený archeologický výzkum, prováděný dr. J. Richterovou potvrdil raně středověké stáří lokality. Byly zde zdokumentovány zahloubené objekty, kůlové jamky, polozemnice, ohniště a pece raně i vrcholně středověkého stáří. Nejstarší zlomky nalezené keramiky pocházely z poloviny 12. století.