Bruselský pavilon

Bubeneč bez čp., Výstaviště
zbořeno

V roce 1955 rozhodla československá vláda o účasti na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Po dohodě s belgickou výstavní společností bylo pro československý pavilon určeno staveniště u "Brány parku", které bylo oddělené od ostatních mohutnými alejemi. Umístění mělo, navzdory určité izolovanosti a zastínění, velkou výhodu v možnosti samostatné architektonické koncepce a ve vyloučení náhodného, často rušivého, vlivu sousedních objektů. Pro expozici byl Jindřichem Santarem vypracován scénář, který vycházel z ústředního tématu této výstavy. Bylo zvoleno heslo "Jeden den v Československu". Na projekt pavilonu byla v létě 1956 vypsána užší architektonická soutěž zohledňující scénář a danou velikost výstavní plochy. K realizaci byl vybrán projekt architektů Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného ze Státního projektového ústavu pro výstavbu měst a vesnic v Praze, kteří se stali vedoucími projektanty celé komplexní akce, tzn. projektu pavilonu, objektu restaurace, vnitřních expozic, vnějších architektonických a sadových úprav, vnějšího slavnostního osvětlení i prodejních stánků v přilehlé aleji. Autoři zohlednili i ekonomiku stavby. Při navrhování pavilonu vytvořili typizační prvky a využili i opakování hal. Jednou z podmínek byla snadná demontovatelnost stavby a možnost převézt ji do Československa.

Československý pavilon byl jako celek oceněn nejvyšší cenou Zlatou hvězdou (první v pořadí s 18,72 bodů z možných 20). Po výstavě bylo vzhledem k velkému úspěchu pavilonu rozhodnuto o jeho demontáži a v roce 1959 byl přestěhován do Prahy. Vlastní pavilon byl umístěn v dolní části areálu bubenečského Výstaviště a budova restaurace ve východní části Letenských sadů. Pro promenádní cestu, která vedla k pavilonu od boční brány na Výstaviště z Královské obory (u Maroldova panoramatu) se vžilo označení Bruselská cesta.

Hlavní konstrukci pavilonu tvořila trubková ocelová kostra. Pro kubusové haly autoři navrhli systém čtyř nosných rohových sloupů, které vytvářely obvodovou konstrukci. Haly byly bez vnitřních podpor. Stěny těchto hal tvořily příhradové nosníky s rozpětím 28 metrů a výškou 12 metrů. Spojovací haly měly stejné rozměry, konstrukci z ocelových trubek a byly celé zasklené. Uvnitř měly vložené galerie. Střechu nesla čtveřice sloupů na šikmých vzpěrách. Po celém obvodu střechy s rozměry 18x18 metrů byl nainstalován široký osvětlovací pás z polyesterového laminátu. Z vnější strany namontovali panely o rozměrech 1x2 metry, které překryly skleněnou mozaikou s krystaly z hnědého skla. Dokonalost návrhu podtrhovaly i vlastnosti panelů, kterými byly dobrá izolační schopnost, odolnost proti tlaku větru, mrazu a vodě. Pro velké zasklené stěny architekti záměrně zvolili vzhled svislých průhledných částí o rozměrech 1,5x13 metrů bez vodorovných přepážek. Pásy byly zaskleny tabulemi s rozměry 1,5x2 metry, vodorovnou těsnící složku tvořila průhledná umělá hmota. Hmotnost tabulí se přenášela na samostatně nesenou kovovou svislou konstrukci.

Po přestěhování do Prahy patřil Bruselský pavilon více než tři desítky let mezi dominanty Výstaviště. Od roku 1960 sloužil zejména pro řadu krátkodobých výstav. Během Všeobecné československé výstavy v roce 1991 byl v jeho prostorách například vystavený měsíční kámen. Krátce před koncem výstavy, 25. října, budovu zničil požár a následně byla zbořena.



Zdroj:
- www.archiweb.cz/b/ceskoslovensky-pavilon-expo-1958
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Československý_pavilon_na_Světové_výstavě_1958
- https://app.iprpraha.cz/apl/app/ortofoto-archiv/