Sokol Bubeneč

Sokolská jednota v Bubenči byla ustavena v červenci roku 1889, mj. jako reakce na potlačování českých obyvatel místní majetnou německou vrstvou. Na první straně sokolské kroniky ze srpna roku 1892 založení jednoty připomíná tento text: "Odvážná myšlenka uskutečněna. Tři léta uplynula od chvíle, kdy sémě zaváté z mohutného kmene Sokolského přes širou pláň letenskou, vyklíčilo v půvabném avšak cizotou prosáklém Ovenci-Bubenči."

Stanovy byly příslušnými úřady schváleny 26. října 1889. Na první valné hromadě Sokola byl starostou zvolen František Procházka. Nová jednota měla 39 členů. Svou aktivní činnost bubenečští sokolové zahájili již 17. listopadu 1889 první spolkovou zábavou a 3. prosince se konalo první cvičení v sále hostince Václava Fuksy. Nejdříve se cvičila jen cvičení pořadová prostá, teprve později hostinský Fuksa zakoupil cvičební nářadí. Počátkem ledna 1890 se jednota, která měla již 77 členů, přihlásila do Pražské župy. Brzy však byla v rámci reorganizace převedena do župy Podbělohorské, do které patří i v současnosti. V květnu roku 1891 byl slavnostně rozvinut spolkový prapor.

Už v roce 1892 se Sokolové přestěhovali do Tillingerova hostince pod kostelem sv. Gotharda. V dubnu 1904 pak přesídlili do školy v Korunovační ulici. Tamní prostředí jim však přinášelo starosti, když často museli svá cvičení na delší čas přerušovat. Proto v roce 1909 zakoupila jednota pozemek vedle školy s tím, že na něm postaví vlastní tělocvičnu.

Základní kámen dnešní budovy Sokola byl položen 25. dubna 1911. Počátkem 1. světové války však byly práce na výstavbě sokolovny i vlastní činnost Sokola zastaveny. Za finanční i pracovní pomoci nadšenců se nakonec podařilo budovu podle projektu architekta J. Mayera později dokončit. Do té doby probíhalo cvičení v sousedním, tzv. baráku, tedy dřevěné boudě, která původně sloužila jako útulek pro zraněné vojáky a která byla na letní cvičiště (na jehož místě dnes stojí basketbalová hala Sparty Prahy) v sousedství budovy přenesena z Letenské pláně. Slavnostní otevření sokolovny se konalo 28. října 1927.

Kromě různorodé sportovní činnosti v Sokole Bubeneč působil také taneční orchestr a dramatický kurs, ve kterém vystupovala Dana Medřická. Slavný byl rovněž třicetičlenný Trubačský soubor, který pod vedením slavného dirigenta Václava Smetáčka pro X. všesokolský slet v roce 1938 nahrál na gramofonové desky vlastenecké pochody Františka Kmocha, Julia Fučíka a Emila Štoce (Za heslem Tyršovým, Za svobodu vlasti, Jdou sokolské šiky).

Rozkvět bubenečského sokola byl přerušen 2. světovou válkou. Během této doby byla sokolovna obsazena vojáky německého Wehrmachtu. V roce 1945 byla činnost znovu obnovena a Sokol Bubeneč odstartoval své nejúspěšnější období co do počtu členů i atmosféry. V roce 1947 v řadách jednoty působilo 652 mužů, 645 žen, 55 dorostenců, 85 dorostenek, 220 žáků, 260 žákyň, a zapsáno bylo dalších více než 2000 necvičících členů. Po roce 1948 byly po reorganizaci tělovýchovných organizací do Sokola Bubeneč postupně včleňovány další tělovýchovné a sportovní kluby, které působily v Bubenči. V lednu 1951 pak byly podle sovětského vzoru všechny tělocvičné a sportovní oddíly zařazeny do závodní jednoty ČKD Sokolovo. Vlastní akt sloučení proběhl v bubenečské sokolovně 22. února 1952 a nová tělovýchovná a sportovní organizace přijala název Spartak Sokolovo.

Po roce 1989 obnovil Sokol Bubeneč svoji činnost 20. dubna 1990. Byla mu vrácena sokolovna, nikoli však už letní cvičiště, na kterém byla postavena sportovní hala.